Kontakty
reference
 
Zpracování dat
DTP
 
Překladatelské
služby
 
Knihkupectví
online
 
Úvodní
strana

Frank Fabian - Tajný příběh Spasitele

AOS publishing - nakladatelství, překladatelské služby
 
Cena v e-shopu: do 299,- Kč

Včetně 10 % DPH
novinkanovinka 271,82 Kč bez DPH

ISBN: 978-80-87624-53-1
Rok vydání: 2017
Počet stran: 250

Dostupnost: Připravujeme



Tajný příběh Spasitele (Frank Fabian) Žádná postava světových dějin není tak vzrušující jako Ježíš Kristus. Nikdo neovlivnil kulturu a civilizaci tak jako on. Ještě dnes, po více než dvou tisících let, stále fascinuje, přitahuje a zajímá. K jeho přívržencům se počítají 2,3 miliardy lidí. Protože zhruba asi tolik křesťanů se k němu dnes hlásí.
Co však vlastně opravdu vyučoval? A především – jak asi vypadal jeho skutečný život, oprostíme-li ho ode všech náboženských legend? Budeme-li poctiví, nezbývá, než přiznat, že toho o nejdůležitější postavě naší historie víme žalostně málo.
Není to tak dávno, co světovou pozornost vzrušil nález tzv. Kumránských svitků v Izraeli poblíž Mrtvého moře a vzápětí také objev knihovny v Nag-Hammadí. Tyto dokumenty jakoby úplně odporovaly vzletnému a místy až výbušném evangeliu Lukášovu; naopak, jakoby nám ukazovaly Ježíšovo učení v docela jiném světle. Najednou se před námi začíná rýsovat docela jiný Ježíš, než jak nám ho prezentují čtyři kanoničtí evangelisté Matouš, Marek, Lukáš a Jan. To by ovšem znamenalo v dosavadním chápání Ježíše hotovou revoluci.
Jenže – jsou tyto zdroje pravdivé? A proč až dodnes nebyla s jejich obsahem a rozborem náležitě seznámena široká veřejnost? Namísto toho byly dokumenty tiše a nenápadně vykoupeny za cenu několika milionů dolarů do soukromých rukou. Možná proto, že obsahují myšlenkovou nálož, která by otřásajícím výbuchem dokázala uvrhnout dosavadní stavbu velkých církví do naprosto žalostných trosek. Co je to tedy za informace, které svitky obsahuji?
Nenecháme stranou ani tajná předkřesťanská učení, která musela kvůli křesťanské ideologii zůstat zcela cíleně skryta pláštíkem zapomnění. Co se vlastně v raném křesťanství tajně a za zavřenými dveřmi vyučovalo? I v tomto směru se možná dočkáme nečekaných překvapení!
Jsme přesvědčeni, že tato kniha může čtenářům pomoci vybudovat si docela nový pohled na postavu Ježíše Krista. Obsahuje totiž informace a fakta známá sotva jen několika procentům odborné veřejnosti. Té širší zůstala – často i záměrně – skryta. A novinek ohledně mysteriózně-tajemné postavy Ježíše není málo.



Ukázky z knihy:


Tajná evangelia
Téměř až se zoufaleckou zarytostí se „velkocírkve“ pokoušejí tvrdit, že jediná pravá a přijatá (kanonická) evangelia jsou pouze Matouš, Marek, Lukáš a Jan. Všechna tzv. tajná evangelia jsou odmítána a dokonce represivně potlačována. Knihy se pálily a zamykaly, vyhrožovalo se kvůli nim peklem a lákalo na vějičku ráje, docházelo k exkomunikacím, operovalo se s logikou i zcela iracionálně, postupovalo se podle zásad cukru a biče, pak nastoupilo náboženské pokrytectví a nakonec i vraždy. Bezpočet „kacířů“ shořelo na hranicích – samozřejmě po patřičném předchozím mučení – jen aby byli přivedeni k rozumu a vrátili se k učení Nejvyššího Boha.
V tomto ohledu se doba maličko změnila. Už jsme se naučili myslet o něco samostatněji, nenecháme si tak snadno nasazovat roubík. Trváme na tom, abychom směli používat svůj vlastní rozum, žádáme důkazy a dialog. Samozvaná autorita není ještě autoritou jen proto, že se za autoritu prohlásí.
A po kratším studiu pramenů najednou zjišťujeme, že klasické postuláty, jimiž „velkocírkve“ historicitu Ježíše a jeho postavu obhajují (navíc v té podobě, jak ji interpretuje dogma), jsou vratké – takže snadno napadnutelné.
Ono to začíná právě už otázkou, proč jenom čtyři? Jen ta čtyři evangelia jsou „stravitelná“? Matouš, Marek, Lukáš, Jan a nikdo další? Jen oni jsou ti správní? Pravověrní? Proč? Je to jen proto, že císař Konstantin prostě jednoho krásného dne praštil pěstí do stolu a zařval, že si kvůli zavedení státního náboženství přeje, aby se církevní otcové už konečně shodli na tom, která evangelia budou platit a budou vyučována? Jde tu přece o jednotnou říšskou ideologii, tak ať si páni biskupové mezi sebou laskavě udělají jasno! Teď, pár století po skutečném Ježíšovi!
Takhle to snad nebylo. Anebo ano? To bychom ale stáli tváří v tvář jakési autoritářské, nikoli historické pravdě. Jakési historii nadiktované shora.

Evangelium podle Marka
Už Markovo evangelium, podle všeho nejstarší ze čtyř ze čtyř kanonických, má svoje mouchy. Ale nejdříve začněme otázkou – kým vlastně jeho autor byl?
Jistý biskup v roce 150 našeho letopočtu píše: „Marek byl Petrovým mluvčím a překladatelem a pečlivě zapsal vše, co si zapamatoval, nicméně ne ve zcela přesném pořadí, jak a co Pán vyslovil a vykonal. Protože možnost slyšet Ho osobně neměl, neb nebyl z těch, kdo Ho následovali přímo.“
Takže ani Marek – podle převážné většiny církevních kruhů ten nejdůležitější Ježíšův svědek – není svědkem očitým. Přesto nelze nevidět biskupovu snahu vést linii příběhu až ke svědku očitému, v jeho případě až k apoštolu Petrovi. Snaha se cení, horší je, že badatelé postupně přišli na několik nesrovnalostí:

...


Ukřižování a zmrtvýchvstání.
Ani tyto skutečnosti příliš nepřekvapí. V dobovém kontextu bylo tehdy ukřižování na denním pořádku. Této velice kruté popravě denně podlehly desítky otroků, kteří se znelíbili svým pánům. Celkem jich byly v Ježíšově době takto popraveny celé tisíce. Stejně tak i vzkříšení a nanebevzetí nebyly fenoménem, který by čtenář neznal. Jak z příběhů o židovských prorocích, tak třeba z indického kulturního prostředí a v neposlední řadě z mytologie egyptské.
„I stalo se tehdy, že na svět přišlo dítě, které ani nezaplakalo, a od chvíle, kdy vyšlo z lůna své boží matky, se stále jen libě usmívalo na své okolí. Ve chvíli narození se na nebi objevilo oslňující světlo, které na okamžik přezářilo dokonce i Slunce a celá obloha vypadala v tu chvíli, jakoby poseta ohnivými jazyky…“
Doufám, že si rozumíme. Tento text nikde nenajdete. Na žádném papyru, ani v Novém zákoně. Dovolil jsem si ho vymyslet jen proto, abych snáze ukázal, jakým stylem se tehdy přemýšlelo a psalo a jak snadno lze podobný příběh poskládat. Není vůbec těžké si takový styl osvojit, falšovat děj a rozvíjet ho. Je jen zapotřebí myslet na co největší počet nadpřirozených úkazů, užitečný by mohl být sem tam i nějaký ten anděl, hlasy shůry a tak podobně. Držet pero ukázněně, aby sepsané mělo patřičný druh svatosti. Nezaškodí vedle zázraků prohodit i nějakou tu vážně míněnou kletbu na adresu pochybovačů a nevěřících a jako protiváhu slíbit odměnu věrným. Nejlépe v podobě věčného života. A dílko je na světě. Nezapomeňte ale pořád dokolečka opakovat, že to vše je pravda a nic než pravda…
Vše půjde jako po másle, dokud někdo vaše dílko nepodrobí kritickému rozumu. Pokud ho opakované nepravdy a klišé přimějí zapochybovat. Pokud prokoukne metodiku falše a manipulace. Pak vaše „evangelium“ definitivně ztratí svoji sílu a účinek.
Vraťme se ale k našemu tématu. Co všechno vlastně o Ježíšovi víme?



 
 
Partneři webu Obchodní podmínky Kontaktní údaje

© AOS Publishing - Nakladatelství, Překladatelské Služby, Zpracování Dat, DTP

Tel.: +420 602 322 887 E-mail: