Kontakty
reference
 
Zpracování dat
DTP
 
Překladatelské
služby
 
Knihkupectví
online
 
Úvodní
strana

František Roček - Bombardéry a extrémisté

AOS publishing - nakladatelství, překladatelské služby
 
Běžná cena: 159,- Kč
Cena v e-shopu: 69,- Kč
vyprodánovyprodáno

Včetně 10 % DPH
62,73 Kč bez DPH

ISBN: 978-80-86063-69-0
Rok vydání: 2009
Počet stran: 66

Dostupnost: Vyprodáno


Kniha Bombardéry a extrémisté (František Roček) Krutá a absurdní je historie náletů na Ústí nad Labem i bez pózování autonomních nacionalistů. Krutá tím, že jenom desítky minut stačily k tomu, aby ovlivnily život lidí ve městě nejen v dubnu 1945, ale na několik desetiletí. Bombardováním byla zahájena dlouhodobá „válka“ o byty v Ústí. Absurdní je historie náletů, protože pouhé zničení železničního uzlu, aby se zamezilo přesunu německých vojsk, se změnilo v likvidaci středu města, ač to nikdo nezamýšlel. Absurdní a krutý byl i postoj nacistů k obětem bombardování. Nechali umírat zasypané lidi ve sklepích a krytech, protože přednost mělo uvolnění cest a oprava kolejí pro průjezd vojska.

Ukázka:

Fenomén válečného města
Na válce je strašné, že způsobí člověku nezměrnou tragédii během okamžiku a město rozvrátí za necelou hodinu.
Ústí nad Labem je typickým válečným městem druhé světové války. Sice by se mohlo zdát, že typicky válečným městem byl na pozemní frontě Stalingrad, Leningrad, Kyjev, Dunkerque nebo ve vzdušné válce Londýn, ale tato lidská sídla představovala válečná bojiště, ne města. V těch místech nebylo důležité, zda ve městě žijí lidé, ale zda v těchto místech útočník zvítězí. Proč Ústí patří mezi nejtypičtější válečná města v Evropě?
Kniha Bombardéry a extrémisté (František Roček) Válka začínala v Sudetech, tedy i v Ústí. Československá armáda opustila Ústí v roce 1938 bez boje, nacistická armáda opustila město v roce 1945 také bez boje. Z města se během války ztráceli lidé. Jejich roztrhaná, prostřílená a ohořelá těla byla rozházena ve válečných hrobech po celé Evropě, v severní Africe nebo na dně moří. Občas byl někdo zastřelen nebo oběšen. Z mnohých měst jako bylo Ústí zmizeli židé - většinou v koncentračních táborech, menšímu počtu se podařilo uniknout do exilu a rozptýlili se po celém světě. Vraceli se domů většinou jenom váleční mrzáci. Snižovala se životní úroveň lidí ve městě. Válka dolehla plně na obyvatele jen na velmi krátkou dobu.
Tak vypadá typické evropské válečné město. Přitom Ústí bylo skutečně ve druhé světové válce pouze hodinu. Ve válce Ústí sice prožilo od Mnichovské dohody od roku 1938 do 8. či 9. května 1945 asi 58 000 hodin – pro Ústí však byla osudná právě ona jediná necelá hodina. Tak dlouho trvalo v součtu bombardování, k němuž došlo jednou v prosinci 1944 a dvakrát v dubnu 1945. Dva dubnové nálety ale ovlivnily život města a jeho architekturu na další desítky let.

Pomalé umírání německého ducha
Kniha Bombardéry a extrémisté (František Roček) Pošťáci v Ústí na Bukově 9. října 1938 mlátili razítky po třífenikových známkách s vyobrazením Hindenburga nebo Hitlera se stylizovaným vycházejícím sluncem, mečem a nápisem „Aussig ist frei!“ Ještě během tohoto dne měli razítka i pošťáci na Střekově a v Trmicích. Byl to den, kdy se Ústí dle nacistů stalo svobodným, kdy skončila ve městě moc československé vlády a začala vláda německé Hitlerovy Tisícileté říše.
Kořeny příklonu části německé společnosti na Ústecku k Německu se datují již z období před vznikem první republiky. „Celá orientace ústeckého německého života i německého kraje inklinovala k Sasku (respektive k Prusku), a to již dávno před rokem 1871, tedy před vítězným tažením Němců na Paříž… Nejsme daleci pravdě řekneme-li, že Němci v oblasti liberecko-ústecké byli daleko většími nepřáteli říše Rakousko-uherské, než živel slovanský…“, psal Alfred Piffl v roce 1947 v Kronice města Ústí nad Labem za válečná léta 1938 – 1945.
Ale situace nebyla zdaleka tak jednoduchá. Právě Ústí nad Labem se stalo během 20. a 30. let 20. století jedním z center protinacistického odporu. Město řídila až do srpna 1938 široká koalice německých a českých demokratů, vedená německými sociálními demokraty. Bylo to také místo pomoci pro uprchlíky z nacistického Německa. Po Mnichovu na německé odpůrce nacismu v bývalém československém pohraničí čekala tvrdá perzekuce, nacistická vězení a koncentrační tábory. Řada z nich byla nacisty popravena. V těsné blízkosti pamětní desky obětem náletů je také pamětní deska důsledného německého antifašisty a dlouholetého starosty města Ústí nad Labem Leopolda Pölzla; jeho jménem byla označena odbojová skupina českých a hlavně německých antifašistů, která operovala na Ústecku a mimo jiné se podílela na záchraně labských zdymadel nebo Benešova mostu před zničením nacisty.
Kniha Bombardéry a extrémisté (František Roček) Jenže i nacionalisticky zaměření němečtí obyvatelé Ústí po „osvobození“ od československého státu v rámci německé Říše postupně ztráceli svou svobodu a možnosti rozvoje. Autoři řady studií ukazovali postupnou ztrátu iluzí českých Němců. Stejná situace byla i v Ústí nad Labem. Za zmínku stojí například detail z městské dopravy. V tramvajové dopravě v Ústí došlo zcela logicky k nasazování žen na místa průvodčích, protože muži končili na frontě. Rovněž docházelo k výměně měděného trolejového vedení za ocelové. Dle dochovaných údajů se celý průběh války nepodepsal na stavu tramvajových tratí a vozů tak, jako spojenecké bombardování v dubnu 1945. Bombardováním došlo ke zničení tramvajových tratí v oblasti jižního centra a především na vaňovské trati podél řeky Labe. Osudnou pro tuto tramvajovou trať byly blízké železniční koleje trati vedoucí z Ústí na Lovosice a Prahu.
Protože bylo málo dopravních prostředků, po válce se ústecké tramvaje podílely na odvozu sutin z rozbombardovaného středu města. Omezený provoz tramvají začal počátkem června 1945. Zátěž Ústečanů koncem války byla zvyšována také příjezdem národních hostů, tedy utečenců z východních oblastí Německa před postupující sovětskou armádou. Psychický tlak byl stupňován i leteckými poplachy a permanentně ukazoval míru bezmocnosti nacistické říše vůči náletům. Karl Schudawa pečlivě celou válku zaznamenával letecké poplachy a zanechal nám unikátní statistiku, která jasně ukazuje, jak velká byla zátěž obyvatelstva leteckými poplachy.
Kniha Bombardéry a extrémisté (František Roček) V roce 1939 nedošlo k jedinému leteckému poplachu, v roce 1940 k šesti, o rok později Schudawa zaznamenal o jeden poplach méně a v roce 1942 ještě o jeden méně – tedy čtyři. V roce 1943 počet poplachů ale dosáhl 24, v roce 1944 již 107, z toho jeden byl zakončen v prosinci bombardováním, kdy čtyřmotorové B-17 shodily na Střekov jako na náhradní cíl náklad bomb. V roce 1945 do 8. května bylo vyhlášeno 179 poplachů.
Před dubnovými nálety na Ústí bylo pro místní nejhorším zážitkem pozorování noční oblohy v únoru 1945. Nejen v Ústí, ale na celém severu Čech lidé viděli obrovskou záři, jakoby vycházelo slunce na obzoru, když v únoru 1945 hořely totálně rozbombardované Drážďany. Němci tím pohledem byli viditelně otřeseni.
Květnový konec války nebyl dramatický, podobně jako obsazení Ústí německou armádou v roce 1938. Město opět přešlo pod jinou státní správu bez boje. Předposlední letecký poplach byl vyhlášen 7. května, kdy ještě před spuštěním sirén se objevila letadla, pravděpodobně bitevní. O den později, 8. května, byl vyhlášen poslední poplach a nad městem bylo vidět jenom jednotlivá letadla. Ta si našla své cíle ten den odpoledne v Chlumci, v Telnici a v Děčíně.
Otázkou je, kdy vlastně válka skončila. Odsun německého obyvatelstva válku prodlužoval u německé většiny obyvatelstva o pocit nejistoty, strachu z budoucnosti a strádání v provizorních podmínkách a bez občanských práv. Pro české obyvatelstvo byl život v míru v jistém smyslu také životem v poloválečné poloze. Chování lidí bylo směrováno pomocí pracovní povinnosti k budování státu, které přešlo v roce 1947 v dvouletku a v roce 1948 v boj za lepší zítřek se všemi „polovojenskými“ důsledky...

Rozhovor o pohledu z výšky a o válce s Japonskem
Václav Houfek, vědecký tajemník Muzea města Ústí nad Labem, souhlasí s tím, že bombardování Ústí je z pohledu dnešní situace plné paradoxů.

Jaký je největší paradox této události?
Extrémisté, kteří si usmysleli, že 18. dubna 2009 budou v Ústí mašírovat na upomínku bombardování, interpretují události jako komunistická propaganda v duchu teze: Kapitalisté nám na poslední chvíli rozbombardovali fabriky, mosty, železnici a města, aby nás poškodili, protože tušili, že nebudou moci ovlivnit vývoj naší socialistické společnosti. Také pro extrémisty bylo bombardování zbytečné. Vždyť byl konec války.
A nebyl?
Zdaleka ne. Bohužel, český úhel pohledu na konec války většinu našich spoluobčanů udržuje v domnění, že válka skončila 8. května 1945. Ale to je jenom náš evropský pohled. Ve skutečnosti spojenci věděli, že čím dříve ukončí válku v Evropě, tím více se budou moci naplno věnovat válce v Asii proti Japonsku. Američtí velitelé počítali s tím, že s posledním výstřelem na evropském bojišti se může u nich na stole objevit dálnopis s rozkazem, aby se jednotka do určitého data připravila k přesunu do Tichomoří.
Kniha Bombardéry a extrémisté (František Roček) Co to v praxi znamenalo?
Spojenci spěchali, aby bylo u nás dosaženo co nejrychleji ukončení bojů, tedy aby skončila válka na jedné ze dvou front. Proto bombardovali továrny, kde mohly nacistické armády získat poslední pohonné hmoty, poslední munici, poslední opravené tanky a samohybná děla a letadla. Letci museli zlikvidovat všechny železniční křižovatky a velká seřaďovací nádraží, aby znemožnili přesun nacistických divizí.
Jenže v Ústí to znamenalo devastaci středu města...
Letci bombardovali Ústí z výšky několika kilometrů. Na tehdejší stav techniky bombardéry B-17 bombardovaly město přesně. Stranová úchylka byla jenom několik set metrů vpravo či vlevo. Bohužel ve stísněném prostoru města Ústí železniční křižovatka probíhala centrem města. Proto domy kolem 250 metrů od trati byly smeteny také. Je skutečným zázrakem, že na městské divadlo, které je nějakých dvě stě padesát metrů od trati, nespadla žádná bomba. Jenom tlaková vlna smetla střechu a vytloukla okna.



 
 
Partneři webu Obchodní podmínky Kontaktní údaje

© AOS Publishing - Nakladatelství, Překladatelské Služby, Zpracování Dat, DTP

Tel.: +420 602 322 887 E-mail: