Kontakty
reference
 
Zpracování dat
DTP
 
Překladatelské
služby
 
Knihkupectví
online
 
Úvodní
strana

František Roček - Severozápadní jatka II

AOS publishing - nakladatelství, překladatelské služby
 
Běžná cena: 299,- Kč
Cena v e-shopu: 199,- Kč


Včetně 10 % DPH
180,91 Kč bez DPH

ISBN: 978-80-87624-45-6
Rok vydání: 2016
Počet stran: 200

Dostupnost: Skladem


Severozápadní jatka II (František Roček) Severozápadní jatka jsou o zločinu v různých podobách. Tak je charakterizován první díl knihy, který vyšel v roce 2009 – a totéž platí o druhém dílu Severozápadní jatka II z roku 2016. V prvním dílu se čtenář dozvěděl o vraždách, násilí, podvodech cikánské lobby a rozrůstání ghett na severu Čech od začátku devadesátých let do roku 2009. V dílu druhém se dočte o tom, co v těchto „oborech“ přibylo nebo se změnilo v období let 2009–2016. Mnohé popisované případy jsou unikátní, informace vždy ověřené.
Kniha se dotýká i souvislostí nelegální islámské migrace a poukazuje na její znepokojivou podobnost s děním v cikánských ghettech na severu Čech. Zvláště se zaměřením na současné problémy Mostecka, kde se bohužel prokazuje, jak naše tzv. humanistická, čili hloupými politiky vedená společnost, není schopna regulovat ani vnitřní migraci a teror tzv. „nepřizpůsobivých občanů“.







Ukázky z textu:

Vražedné prokletí internetové seznamky v praxi
Ženě její zdraví nikdo nevrátí jenom tím, že byl odsouzen Viktor Gaál (1976) na 15 let do vězení. Oběť jeho útoku možná již nebude schopna sama chodit a starat se o sebe, ani o syna. Její malý syn byl proto v době rozsudku v dětském domově. Oběť útoku v době rozsudku byla v léčebně a pohybovala se na invalidním vozíku.
Gaál ženě zničil život. Chtěl ji zavraždit, ale naštěstí přežila. Takový je ve zkratce příběh vražedného útoku Viktora Gaála, naposledy zaměstnaného v Severočeských dolech Chomutov. Vraždit přijel do Mostu z Klášterce nad Ohří. Trestní senát uznal muže vinného z pokusu vraždy.
Když došlo k vražednému útoku, byl poslední lednový den roku 2011. Obžalovaný s obětí útoku byl v ten den od rána v Mostě v hotelu Domino v pokoji č. 1217.
Žena se s Gaálem rozešla, ale Gaál zkusil poslední trik – a vyšel mu. Napsal jí, že by se mohli naposledy sejít a udělat si hezký den. Lhal, že odjíždí do Moskvy. Chce se s ní rozloučit.
V hotelu měli spolu sex. Bylo to setkání na rozloučenou. Gaál se ale s rozchodem nechtěl smířit. Chtěl se za rozchod ženě pomstít. Kolem půl druhé odpoledne zaútočil. Obkročmo si sedl na ženu, zakryl jí ústa pravou rukou, aby nekřičela. Se slovy „neboj se, nebude tě to bolet“ ji bodl levou rukou loveckým nožem dlouhým 24 cm do krku v místě krční jamky. Způsobil ženě poranění pravého laloku štítné žlázy, přetětí horní štítné žlázy a drobných cévek. Nastalo i masivní krvácení. Poškodil míchu a ženu ochromil. Delší dobu potom seděl v křesle a na prosbu ženy o zavolání lékařské pomoci reagoval se slovy, že je ještě čas. Nakonec na linku 155 milostivě zavolal – 23 minut po útoku.
Ale ještě předtím předstíral pokus o sebevraždu. Gaál si způsobil jenom povrchové řezné rány po stranách krku. Potom se pořezal na lýtkách. Ostří zatlačilo na kůži jenom nevelkým tlakem. Byl to jenom demonstrativní sebevražedný pokus, aby to moc nebolelo.
Útok byl pro oběť osudný: Bodnutí vedlo k přerušení pravé poloviny krční míchy v úrovni pátého obratle a k obrně pravé ruky, obou nohou a k obrně periferie levé ruky.

Sága rodu Kapiců: Jeden vraždil pro peníze, druhý zabil z hlouposti
Když podnikatele spoutali, Kapic mu strčil do úst pěst omotanou hadrem. V důsledku toho upadl podnikatel do bezvědomí.
Kapic se opět přepočítal. Místo rafinovaného útoku došlo ke zpackané loupeži. U soudu Berký vypovídal, že po přepadení Kapic řekl, že přepadený muž Kapicu poznal. Bude proto potřeba se ho zbavit. Když vezli výtahem bezvládné tělo, aby ho vhodili do spalovacího kotle elektrárny v Ledvicích, zjistili, že svázaný muž žije. Přesto Kapic rozhodl, že podnikatele v bezvědomí do spalovacího prostoru pece přece jen hodí.
Jenže – zavražděný podnikatel nezmizel. Naopak, netrvalo dlouho a v elektrárně volali zámečníka, protože topič zjistil, že praskla pojistka u drtiče č. 31 na bloku č. 3. Pojistka praskla v důsledku toho, že se do drtiče dostalo tělo zavražděného muže. Zámečník šel závadu opravit a objevil lidské tělo.
Nejenže trojice loupežníků získala jenom pár tisíc korun pro každého, ale také jejich vražedná akce brzy skončila zatčením. Neboť Jakab neunesl tíhu jejich činu a prořekl se. Došlo k tomu 29. 10. 1998 odpoledne. Jakaba přišel do hospody ostříhat muž, který si přivydělával stříháním vlasů.
Co se tehdy dělo je zřejmé z popisu události v rozsudku: „…Už chtěl (holič) odejít, když se najednou Jakab objevil. Byl nervózní, bledý, potil se, z ničeho nic řekl, že za to může dostat patnáct let. Chtěl, aby ho svědek ostříhal nakrátko, protože má opálené vlasy, což bylo vidět na první pohled, a to zejména zepředu. Svědek se mezi řečí zeptal, zda ví o tom, že v elektrárně našli nějaké tělo. Jakab vyskočil ze židle a řekl: ,neshořelo?‘ Pak dodal, že on z toho neměl skoro nic, jen pár tisíc. Dál hovořil rozčileně maďarsky. Říkal, že toho maníka oddělali a že na to byli tři. Svědek to doma řekl své manželce, která ho poslala na policii. Nejprve si myslel, že si Jakab dělá legraci, ale potom dostal strach a raději následujícího dne přece jen na policii šel.“
Potom přišlo soudní zúčtování: Kápo Kapic „ukecal“ své dva komplice, protože mnohoslovnost a teatrálnost působily na jeho spoluobviněné přesvědčivě. Spolupodíleli se na loupežné vraždě. Jako vůdce loupežnické bandy dostal Kapic nejvyšší trest ze všech tří – 18 let ve vězení. Za jeho činem byla asociální, nezdrženlivá a hystericky se projevující povaha s intelektovými podprůměrnými schopnostmi (IQ 84). Již předtím stál Kapic několikrát před soudem…

Janov 2016: Utíkají bílí i cikáni
V jakém stavu se nachází dnes mediálně velmi slavné sídliště Litvínov – Janov? Obyvatelé sídliště protestují proti tamní situaci, poslali i petici předsedovi vlády. „Bylo to pěkné sídliště. Žilo tam přes osm tisíc lidí, dnes čtyři tisíce. Sídliště umírá,“ říká ředitel Stavebního bytového družstva Krušnohor František Ryba. Žil v Janově 21 let.
Cestou do Janova jsme přibrali i průvodce, který lokalitu důvěrně zná. Hned na úvod říká: „Nechci mít s místními potíže. Moje jméno neuvádějte. Podle mne je Janov místem občanské války nízké intenzity, kde vládne primitivní násilí. Tady k pocitu ohrožení nepotřebujeme islamisty.
Neplatiči prodali své byty realitním kancelářím. Realitky sem nastrkaly nepřizpůsobivé cikány, které nikdo nikde nechtěl. Stačí nastěhovat jednu dvě cikánské rodiny do vchodu a jejich primitivní a agresivní chování starousedlíky časem donutí, aby z domu utekli. Zůstanou po nich další volné byty pro další primitivy.“ Když to říká, muž doslova zuří.
„Podívejte se, tady jsou ostrůvky normálnosti – udržované domy se slušnými obyvateli. Mezi ně patří třeba Áčka, nebo bloky G, I, K, L a R3. Ty jsou v majetku družstva Krušnohor, takže tady mají šmejdi výrazně menší šanci. Dokonce letos provádějí na bloku G rekonstrukční práce. A tady ty šedivé domy jsou v háji. U bloku C a F2 letos kvůli neplatičům odpojili dodávku teplé vody. V nejhorším stavu jsou bloky F1 a C, také D2 a D3. Bloky R2 a H jsou na pokraji zkázy,“ dodává znalec místního prostředí.
Názvy bloků nám nic neříkají. Proto se průvodce znovu zmiňuje o bloku D3. „Jedeme k bloku D3. Bude brzy mezi těmi, které podlehnou občanské válce s nepřizpůsobivými místními teroristy,“ dodává.
Zastavujeme u bloku D3 v Třebušické ulici. Sháníme předsedkyni společenství vlastníků bytových jednotek (SVJ) bloku Elvíru Šotolovou. Průvodce nás seznamuje. Paní Šotolová se nebojí hovořit veřejně: „Do konce měsíce se stěhuji. Utíkají poslední slušní obyvatelé. Během dvou měsíců uteče devět rodin. Já jsem tady žila 40 let. Myslela jsem si, že zde vydržím, ale nejde to. Stěhuji se do Litvínova. Všichni, co utíkáme, jsme tu žili od začátku. Není den, abych to neobrečela. Podívejte se na krajinu kolem. Je to nádhera…,“ říká smutně Šotolová.
Janov je sídliště na okraji Litvínova. Pro starousedlíky to bylo pěkné místo: Vyjdete z paneláku a po pár krocích jste v podhůří Krušných hor, mezi stromy, v lese. Můžete hned sbírat borůvky, maliny, houby.
Šotolová, žijící v domě desítky let, upozorňuje: „Na janovském sídlišti bydleli cikáni či Romové, podle toho jak jim kdo říká, od začátku. Jsou to prostě sousedi. Utíkají odsud proto bílí i cikáni – starousedlíci.“ A dodává: „Utíkáme před agresivními lidmi, které sem v posledních letech cpou realitní kanceláře. U nás v domě bydlí starý slušný pán, cikán. Nelíbil se nějakým mladým cikánům a jeden na něho řval pod oknem: Pojď ven, já ti dám do držky!“
Jakousi pomyslnou poslední kapkou pro Šotolovou bylo přistěhování rodiny s devíti dětmi z Mostu. „Přistěhovali se sem a říkali, že tady si mohou dělat, co chtějí,“ vzpomíná. Přichází Martina Zukyčová. Potvrzuje, že z Janova utíkají i cikáni: „Musíme utíkat, je to stále horší. Bydlím v Janově 22 let. Asi před 8 lety jsem se přestěhovala sem. Totálně nejhorší to je poslední dva tři roky. Do konce roku se chci přestěhovat do Litvínova. Matka má tady v Janově byt a chce se také odstěhovat. Tady se žít nedá,“ stěžuje si Zukyčová.



 
 
Partneři webu Obchodní podmínky Kontaktní údaje

© AOS Publishing - Nakladatelství, Překladatelské Služby, Zpracování Dat, DTP

Tel.: +420 602 322 887 E-mail: