Kontakty
reference
 
Zpracování dat
DTP
 
Překladatelské
služby
 
Knihkupectví
online
 
Úvodní
strana

Ivo Wiesner - Do ráje projdeš peklem II., 2. vydání

AOS publishing - nakladatelství, překladatelské služby
 
Běžná cena: 269,- Kč
Cena v e-shopu: 169,- Kč
vyprodánovyprodáno

Včetně 10 % DPH
153,64 Kč bez DPH

ISBN: 978-80-87624-17-3
Rok vydání: 2013
Počet stran: 160

Dostupnost: Vyprodáno


Kniha Do ráje projdeš peklem II., 2. vydání (Ivo Wiesner) Na počátku časů byla Země poměrně malou studenou a nevábnou planetou bez vlastního života. V tomto čase již byly její nejbližší sousední planety – Tir-Lucifer se svým satelitem Malonou (Marsem) – osídleny dvěma spřátelenými rasami pocházejícími z oblasti Siria. Stvořitel měl s touto planetou svůj zvláštní záměr – hodlal ji totiž osídlit novou lidskou rasou rodící se v té době pod paprsky Arktura. Tato rasa představovala univerzální vesmírný archetyp Adamah Kadmon. Divukrásné planetě bylo dáno jméno Thígíjak (Zahrada bohů) a stará společenství Galaxie ji pro její krásu nazývala Shan (Spanilá). Posléze ji mnozí znali i pod jménem Terra či Země. Takový byl záměr prvního Stvořitelova plánu. Stará lidstva třetí a čtvrté kalpy vedla mnoho krvavých válek až se navzájem téměř zničila. Během tohoto období zůstávala Země stranou jejich pozornosti, protože půda, vody i atmosféra byly otráveny zplodinami explozí bomb, takže se Thígíjak stala zakázanou oblastí Vesmíru na desítky milionů let.

O invazi Drakonů, zničení velké sousední planety Maldeku a vytvoření Damoklova meče v podobě desáté planety Nimiru, visícího nad osudem planety Země, jsem již hovořil v knihách Gambit Mahátmů a Bohové a apokalypsy, proto v této knize uvádím jen doplňky pocházející z nově získaných zdrojů a opravuji své dřívější omyly. Nimiru, toto obrovské smrtící kyvadlo, ohrožující existenci lidstva již po dobu asi 115 000 let, přesto nezpůsobila zánik lidstva. Pouze jeho vývoj limitovala gigantickými katastrofami.
Kniha Do ráje projdeš peklem I. (Ivo Wiesner) Během časových misí prováděných v rámci projektu Montauk a Phoenix III bylo zjištěno, že za hranicí roku 2012-2015 existuje nepřekročitelná časová bariéra, za níž se nachází pouze dokonalá prázdnota. Podle informací získaných během channelingu je to tím, že naše rodná planeta je součástí umělého hologramu Vesmíru 3D, který se má zhroutit po roce 2012, a krátce předtím se má lidstvo páté kalpy přesunout do čtvrté a páté dimenze, kde všechny žabomyší pozemské spory již neexistují, tím méně jakási elitní samozvaná Tajná vláda. To je v podstatě Stvořitelův „Třetí plán“ rozvoje archetypu Adamah Kadmon.
Velmi početné starobylé artefakty, stopy a tělesné pozůstatky starých obřích ras, ruiny starých měst s podivnou architektonikou a „nemístné technické artefakty“ prokazují vcelku jednoznačně, že současné lidstvo není prvním kolonizátorem Země. Jak se zdá, na Zemi existovaly po dobu mnoha milionů let před námi technicky vyspělé rasy, jejichž technologie jsme dodnes v plném rozsahu stále ještě nepochopili. Máme k dispozici středověké portulány a mapy světa, jejichž autoři nezakrytě hovoří o tom, že vycházeli z velmi starých předloh, vesměs pocházejících z Alexandrijské Bibliothéky a z dalších zaniklých center starobylých civilizací, sídlících kdysi na Antarktickém souostroví a na zaniklých kontinentech, po nichž zbyla pouze jména (Země Mu, Taprobane, Atlantis, Ruta atd.). Stále se čeká na objevení depozit, do kterých „staří“ uložili své znalosti a svůj odkaz budoucímu lidstvu, jejichž objevení předpověděl E. Cayce na konec XX. století. On se nemýlil, tato depozita již byla skutečně objevena v Egyptě, v Jižní Americe, v Gobi a na dalších místech ZemÄ›. Byly nalezeny, vyzvednuty a vlády velmocĂ­ je nařídily opÄ›t uloĹľit do svĂ˝ch podzemnĂ­ch trezorĹŻ. ProÄŤ asi?
Kniha Do ráje projdeš peklem I. (Ivo Wiesner) Kumránské svitky, písemné artefakty Essenů, ale i apokryfní dokumenty různých prvotních křesťanských skupin jsou dokladem gigantické manipulace s vědomím lidstva a s pojetím Boha. V tomto podvodu v roli nastrčeného „bílého koně“ vystupovala především římskokatolická církev. Nově nalezené pergameny a měděné svitky hovoří o tom, že Ježíš nebyl jednom chudým tesařem, ale také skutečně žijícím velmi vzdělaným filozofem, sociopolitickým a náboženským reformátorem, manželem Marie Magdaleny, s níž měl i několik synů. Jak Ježíš, tak Marie Magdalena byli ve skutečnosti výhonky dvou starobylých královských dynastií, majících značný podíl mimozemské genetiky. Římskokatolická církev si s těmito skutečnostmi nevěděla rady, tak Marii Magdalenu raději znevážila jako padlou ženu a jednovaječné dvojče – Ježíšova bratra Jakuba – vyškrtla z historie křesťanství.
Autor

Ukázka:

Známe skutečný původ Starého a Nového zákona?
Existuje rozpor týkající se původu Torah (Tora) a různých překladů Bible. Autorství hebrejské bible Torah je přisuzováno Elohim, kdežto jednotlivé překlady Bible, pocházející od různých náboženských skupin křesťanů, se výrazně liší svým pojetím křesťanství, Krista a Boží Pravdy.
Na příkaz Ptolemaia II. (285-246 př.n.l.) se sešlo 72 překladatelů (po šesti z každého židovského kmene) a během 70 dnů (odtud původ názvu Septuaginta) přeložili sebrané náboženské texty, z větší části hebrejské. Tak vznikl nejstarší překlad Bible – Septuaginta. Zmiňuje to List Aresteiův. Podle J. Churchwarda je Bible založena na prastarých manuskriptech říše Mu, jež v Egyptě opsal Mojžíš, který byl původně knězem Osiridova chrámu. Tyto opisy, zaznamenané egyptskými hieroglyfy a hieratickým písmem na papyru a na hliněných tabulkách, byly o 800 let později s mnoha omyly a chybami přeloženy do hebrejštiny Esdrášem a jeho pomocníky; tento překlad je dnes znám jako Talmud. Část textů pocházejících z knihoven Babylónských chrámů pro Ptolemaia II. údajně přeložil do řečtiny Babylónský kněz Berossos.
Řada indicií naznačuje, že mezi obrazem historie lidského plemene podávaném Biblí a mezi skutečnou historií lidstva zřejmě existuje velmi značný rozdíl, což se týká především Knihy Genesis. Svědčí to o usilovné snaze, s jakou Elohim manipulovali lidstvem pomocí některých náboženství. První stopu manipulací s lidstvem můžeme nalézt ve Starém zákoně, který křesťané uctívají jako Bibli, Židé jako Toru (Torah) a Řekové jako Pentateuch. Podle židovské tradice nejstarší edici představuje Torah ve formě, kterou Mojžíšovi na Sinaji předali Elohim, což se mělo odehrát v období útěku „dětí Izraele“ z egyptského otroctví (Exodus v roce 1495 př.n.l.). Někteří historikové se domnívají, že Genesis a většina starých biblických pramenů převypravují jen to, co staří Sumerové, Babyloňané a Akkadierové zapsali na svých hliněných tabulkách. Byly to především eposy a mýty Enúma eliš, Enki a řád světa, Enki a Ninchursag, Enlil a Ninlil, O Atrachasísovi aj. Změnila se pouze jména zúčastněných osob a entit.
Kniha Do ráje projdeš peklem I. (Ivo Wiesner) Mnohem mladší je latinský překlad, známý jako Vulgata (sv. Jeroným, kolem r. 405), aramejský překlad známý pod jménem Targúm, dále Neovulgata, Bible kralická, Bible svatováclavská atd.; celkem údajně existuje čtrnáct překladů či plagiátů Bible.
Mojžíš, jakožto kněz a zasvěcenec třetího stupně mystérií Osiridova chrámu, byl do starých dějin světa zasvěcen velmi dobře, a tak je pravděpodobnější, že Tora je edicí starých historických pramenů (z nichž přinejmenším část pochází z Muroru), které upravili Elohim tak, jak to jejich zájmům vyhovovalo.
Výše uvedená fakta potvrzuje Awareness, který uvádí, že existuje další aspekt podvodů souvisejících s biblickými příběhy. Srovnáním biblických pasáží s jinými staršími náboženskými spisy je možno prokázat, že velká část Bible je skutečně opsána ze spisů starších kultur. Církevní autority římskokatolické církve nadále šíří zřejmě lživé tvrzení, že Svatá Bible je dílem Božím, sděleným Adamovi před jeho „vyhnáním z ráje“. Prakticky shodné tvrzení pochází od Hebrejů, ale týká se bezprostředně fenoménu Terafim, přičemž celá věc je objasněna v knize Sefer Razi-el haMalach, která ovšem s Biblí nemá nic společného. Loyd Graham ve své knize Deceptions and Myths in the Bible zaznamenal výsledky rozsáhlého studia původu a autorství příběhů obsažených v Genesis, které byly v mnoha případech doslovně převzaté z mnohem starších spisů. Například příběh Noema a jeho čtyř synů pochází ze spisů dávno časově předcházejících příběhy Starého zákona, které používaly termíny a jména synů identická s těmi uvedenými v Genesis. Cosmic Awareness tvrdí, že příběh Mojžíše (Mose) byl převzat ze syrského mýtu, týkajícího se osoby jménem Misis. Tvrdí, že mnoho příběhů obsažených v Genesis je výsledkem snahy hebrejských kněží o vytvoření souboru mýtů a příběhů, jež měly usnadnit jejich snahu o vytvoření vlastního hebrejského náboženství, vlastní hebrejské filosofie a vlastní hebrejské národní tradice. Sledovaným účelem bylo upevnění kmenové a rasové soudržnosti hebrejského lidu, který v té době představoval pouze volné společenství nomádských kmenů kočujících Palestinou, Sýrií, Arábií a dalšími zeměmi. Awareness potvrzuje, že práce Loyda Grahama proniká velmi hluboko do těchto problémů, ať již jde o příběhy pocházející z Babylónu (zdroje mýtů o rajské zahradě), ale i o příběhy ze starověké Sýrie, Persie a Indie. Podle Awareness podobným způsobem postupovali dokonce i tvůrci Nového zákona, který obsahuje příběhy převzaté ze starších zdrojů, jako byl Zoroaster, Mithrain, Krishna, Buddha, neznámí autoři ze starobylého Egypta a dalších historických lokalit. Mnoho příběhů souvisejících s příběhem Ježíše bylo převzato přímo z těchto spisů. Tato zkoumání potvrzuje názor řady historiků na původ Bible, jejíž autorství nepochází z diktátu Boha-Stvořitele, ale je pouhou kompilací nejstarších spisů různých zaniklých kultur a národů. Domnívám se, že ve skutečnosti se na tomto kompilačním „díle“ značnou měrou podíleli Elohim, a z nich především Jehovah. Awareness upozorňuje na proradnost kněží, kteří ty země a národy, jejichž příběhy plagiovali, později označovali za pohanské a jejich filosofii jako pohanskou, přestože jejich příběhy byly dost dobré na převzetí do Knihy Genesis (Bible).
Jestliže si člověk udělá čas a načerpá dost odvahy na srovnávací studium římskokatolické verze křesťanského náboženství s ostatními náboženskými směry (katolickými autoritami označovanými za pohanské), bude zřejmě ohromen rozsahem překrývajících se vztahů mezi těmito zdánlivě různými náboženstvími. Většina lidí se bohužel opírá o dogmata víry, o jejichž neomylnosti je kněžími neustále různými způsoby přesvědčována, avšak ti pochybující a žíznivé po pravdě v lepším případě označí za heretikya vyobcují. V horším případě jsou heretici monstrózním způsobem odsouzeni a popraveni, jak se stalo Janu Husovi a mnohým dalším hledačům pravdy. Tyto zločiny římskokatolického kléru nelze pominout ani zapomenout, protože jsou důsledky tak nehorázné manipulace s vědomím důvěřivých lidí, jaké nemá ve světě obdoby. Bohužel, obdobný podvod souvisí s Novým zákonem,z něhož nařídil císař Justiniánodstranit všechny zmínky o reinkarnaci a některé další aspekty, které uváděly křesťanství do rozporu s Nicejským dogmatem.
Kdo byl Ježíš Kristus?
Kniha Do ráje projdeš peklem I. (Ivo Wiesner) Byl synem Josefa a Marie z kmene Dan, a tak podle pokrevní Nathanovy genetické linie byl legitimním potomkem Domu krále Davida. Jako takový nesměl být nikdy popraven, nanejvýše pouze deportován z Palestiny. Tuto skutečnost, o níž se téměř nehovoří, si musíme uvědomit při analýze událostí a zmatků provázejících ukřižování Ježíše. Slovo Ježíš se v Bibli vyskytuje třikrát. Z toho dvakrát ve Starém zákoně. Poprvé je to v oznámení, že „Ježíš byl narozen z panny“. Sám Bůh oznamuje: „Uzříte, že panna otěhotní, porodí syna a dá mu jméno Ježíš. Poté odejde do Judeje, překročí rozvodněnou řeku a voda jí bude dosahovat ke krku. A ty, Ježíši, rozprostřeš svá křídla nad celou vaší zemí“ (NASB, Izaiáš 7:14, 8).
Historici říkají, že hebrejské slovo označující pojem „panna“ bylo používáno k označení mladé ženy, jež dosud neporodila dítě. Jenže to není přesné, protože tak byla označována každá mladá a dosud neprovdaná žena. Bůh nás informuje: „panna porodí dítě“. Jestli všechno, co Bůh říká, je to, že pohlavně aktivní žena porodí, musíme se ptát, co touto informací sledoval? Závěr je zřejmý: jde o porod v rámci čisté pokrevní linie královské dynastie.
Další výskyt jména Ježíš v Bibli nalezneme v kapitole Izaiáš. Říká se v ní, že „Bůh, kterého nazýváte Ježíš, je pánem země Izrael“. To znamená, že tento Bůh (Immanuel Sananda) existoval dávno předtím, než se inkarnoval do těla lidského dítěte Ježíše. Co to tedy znamená? Apoštol Matouš vysvětluje ve svém evangeliu: „Pohleďte, panna je těhotná a porodí syna a jeho jméno bude Ježíš, který je naším Bohem. To je náš Bůh, jehož jméno bude Ježíš“ (NASB, Matouš 1:23).
Z toho můžeme odvodit, že jméno Ježíš je jméno fyzické entity již v době, kdy se připravovala na inkarnaci do těla dítěte narozeného Marii a Josefovi. Jelikož „andělé“ Marii předali přímý příkaz, aby svého syna pojmenovala jménem Ježíš, je zřejmé, že to jméno má mystický význam.
Význam hebrejského Yod-He-Shin-Vau-Heh
Awareness
Kniha Do ráje projdeš peklem I. (Ivo Wiesner) „Jméno Jesus (Ježíš) se v hebrejštině hláskuje: Yod-He-Shin-Vau-Heh. Hláska Shin přidaná ke jménu Ježíše reprezentuje prvek Akasha. Hlásky Yod-He a Vau-Heh, umístěné po obou stranách hlásky Shin, reprezentují „oheň“, „vzduch“, „vodu“ a „Zemi“, takže Yod-He-Shin-Vau-Heh (=Jesus) má stejný význam jako alchymický termín Quinta essentia (pátý prvek světa, pátou esenci Přírody), neboli tvořivou energii univerzálního ducha. Shin lze ovšem považovat i za tvořivý aspekt vědomí Stvořitele, realizovaného prostřednictvím Awareness. Je to ovšem i symbol a ztělesnění bytosti překračující hranice dimenzí, o kterých kněží starověkých duchovních škol hovořili a psali, jako kdyby oni byli její osobní projekcí, jako tomu bylo zpočátku i v křesťanství. Všechny aspekty zosobnění pak byly spojeny v jeden jediný charakter vedoucí lidstvo k lásce a humanitě. Ježíš Kristus v tomto pojetí představuje souhrn toho nejlepšího, co se ve stvořeném světě urodilo. Ježíš není mýtem, ale obrazem sebeobětování člověka zrazeného kněžími. Byl počat během zásnubní doby (zkušebního manželství) jeho rodičů, tedy před uzavřením jejich zákonného manželství, proto jej hebrejské společenství pokládalo za mimomanželského syna Josefa a Marie. Narodil se v březnu roku 7 př.n.l., ale různé prameny uvádějí několik různých verzí jeho data narození, takže teologové a historici stále nemají v datu jistotu. To znamená, že základní datum našeho kalendáře může být jakékoliv v rozsahu 1-10 let. Jedno z nejpoužívanějších dat narození je 16. únor roku 2 n.l, ale také rok 6 př.n.l., třebaže některé teologické autority hovoří o roku 9 př.n.l. nebo dokonce 10 př.n.l. Jestliže se Ježíš narodil v roce 9 př.n.l., pak skutečné 2000. výročí jeho narození nastalo o devět let dříve. Patrně věrohodnější je datum narození v roce 4 n.l., což zjistili Dionysius Exiguus a mnich Sythian, kteří se zabývali kontrolou správné datace kalendáře kolem roku narození Ježíše Krista. Nalezli chybu v římské dataci AUC (Ab urbe condita=od založení města) o 4 roky, což vede k závěru, že se Kristus narodil v roce 754 AUC. Ve skutečnosti byl Řím založen o 4 roky dříve, takže datum narození Krista patří do roku 750 AUC, neboli do roku 4 př.n.l. Datum ukřižování na Golgotě je tedy správně na jaře 31 AD. (=Anno Domini, nebo také „n.l.“). Ježíš byl legitimním potomkem pokrevní linie Davidovy královské dynastie, takže mohl za jistých okolností i nastoupit na trůn krále Palestiny a vládnout buď jako nezávislý král, nebo jako zástupce římského místodržícího Heroda. Nástup Ježíše na trůn by ovšem znamenal odebrání politické a náboženské moci Sanhedrinu. představoval zákonodárný a soudní systém, který měl vytvářet zákony pro lid a dohlížet na jejich dodržování. Původně byl podřízen králi, ale v období chaosu panujícím v Palestině po obsazení Římany si uzurpoval i pravomoci samotného krále a převzal i jeho zákonodárnou i výkonnou moc. Představený Sanhedrinu s titulem Melchizedech měl původně pouze postavení královského rádce, kterýžto titul se po dlouhou dobu dědil z otce na syna. si nesporně uvědomoval jaké nebezpečí pro něj Ježíš představuje a proto se snažil všemi způsoby zbavit tohoto velice nebezpečného soupeře. To je základním klíčem k pochopení tehdejších událostí, odehrávajících se kolem Ježíše, jejichž scestnou interpretací ortodoxní římská křesťanská církev způsobila zmatek, aby v kal-né vodě mohla úspěšně lovit a budovat svoji moc. Inu, nic nového pod sluncem.
V této souvislosti dbala římskokatolická církev přísně na konspiraci, aby nevyšlo najevo, že ve svatém jménu Ježíše získávala od křesťanů peníze na války, jež vedla ona (či jiní) opět jménem Ježíše, nebo ve jménu Ježíše vyhlazovala jiné civilizace, předem římskokatolickou církví označené za pohanské, nebo ve jménu Ježíše mučila a popravovala ty, kteří se odmítali účastnit těchto bezbožných orgií či nepodporovali tyto zločinné církevní machinace“.
indikuje, že Yod-He-Shin-Vau-Heh (Shin představuje pátý element – Quinta essentia) lze vyložit jako přímé spojení člověka s Bohem, protože Yod-He-Shin-Vau-Heh je pravopisnou formou jména Ježíše. Yod-He-Vau-Heh je klíčem umožňujícím ovládnutí hmotného světa, zatímco Yod-He-Shin-Vau-Heh je klíčem otevírajícím propojení mezi duchem a hmotou, mezi hmotným a duchovním světem. Awareness v této souvislosti říká:



 
 
Partneři webu Obchodní podmínky Kontaktní údaje

© AOS Publishing - Nakladatelství, Překladatelské Služby, Zpracování Dat, DTP

Tel.: +420 602 322 887 E-mail: