Kontakty
reference
 
Zpracování dat
DTP
 
Překladatelské
služby
 
Knihkupectví
online
 
Úvodní
strana

Ivo Wiesner - Stezka Draka

AOS publishing - nakladatelství, překladatelské služby
 
Běžná cena: 299,- Kč
Cena v e-shopu: 199,- Kč
vyprodánovyprodáno

Včetně 10 % DPH
180,91 Kč bez DPH

ISBN: 978-80-86063-91-1
Rok vydání: 2011
Počet stran: 290

Dostupnost: Vyprodáno


Kniha Stezka Draka (Ivo Wiesner) Temné mocnosti využívají toho, že svoboda volby, daná člověku jako jediné bytosti ze všech stvořených entit, mu dovoluje svobodně volit směr své osobní evoluce buď do sféry Světla či Tmy. Cestou intrik, dezinformací a uměle vytvářených situací, indukujících v člověku strach před utrpením a smrtí, se Temným mocnostem v období dvou minulých milénií podařilo zmýlit a zavést do duchovní záhuby mnoho lidských bytostí. Do značné míry k tomu přispěly i některé církve, především církev katolická, které se staly jejich mocným nástrojem.

Občan se jistě dříve nebo později bude ptát: „K čemu je potřeba tak nehumánních zbraní, jestliže se Východní blok zhroutil a nepřítel zmizel?“ Přinejmenším člověka zamrazí, když se dovídá o experimentech, při nichž je vědomí člověka elektronickou cestou trvale přeneseno do uměle vytvořené virtuální reality. Co potom ale z člověka zbývá v naší realitě? Není právě toto určeno obyčejným lidem „Novém světovém řádu“?
Temné mocnosti (Temní Adepti, Globální hráči) představují nejstarší skupinu lidstva především třetí a zčásti i čtvrté kalpy, která se postavila do opozice proti Stvořiteli a je označována jako „levé křídlo“ nebo také jako „padlí andělé“. Tyto bytosti dlící ve hmotném těle se odmítly zúčastnit Druhého stvořitelova plánu, týkajícího se evoluce páté kalpy, využily prohlášení Země za zónu svobodné volby a zneužívají tohoto statutu svobody k provozování intenzivní destruktivní činnosti mající za cíl zhroucení nebo alespoň zpomalení duchovní evoluce lidstva...
Kniha Stezka Draka (Ivo Wiesner)
Ukázka:

Stvoření člověka
Na počátku Stvoření
vyslal Pán tvorstva Pradžapatí
generace polobohů a lidí,
spolu se zákony a poučením,
jak se jimi mají řídit.
Bhagavadgíta (3.1)


Současné biologické vědy jsou postaveny na třech vědeckých kánonech :
1. život vznikl na Zemi
2. evoluce nesmrtelné plazmy probíhala prostřednictvím smrtelných buněk (neodarwinismus, podle teorie A. Weismanna),
3. druhy vznikaly přírodním výběrem (darwinismus).

O podstatě života, jeho termodynamických mechanizmech a principech způsobilých vyvolat náhlý zvrat kvality, tedy přeměny neživých koacervátů v živou buňku, sice existuje mnoho teorií, ale dodnes žádná z nich nebyla experimentálně prokázána, protože biologové nedokáží přesně popsat podstatu rozdílu mezi živou a mrtvou buňkou. Tajná doktrína říká, že mrtvou hmotu (buňku, tkáň) lze oživit, pokud se do ní vloží životní energie (prána, čchi, nefeš aj.). Tuto tezi potvrzují nejen prastaré experimenty spagyrické vědy známé jako palingeneze, jejíž podstatou bylo vytváření živých organizmů (homunkulů) z mrtvých tkání, nebo dokonce z anorganických sloučenin. Existuje řada svědecky doložených úspěšných palingenetických experimentů, během nichž byly prokazatelně oživeni mrtví živočichové, nebo útvary zhotovené z mrtvé svaloviny a kůže (homunkulové). Tato oblast je však velmi tajená a zapovězená, jakožto jedna z technologií černé magie.
Kniha Stezka Draka (Ivo Wiesner) Dnes, v období rozvinutého „kritického myšlení“, by bylo možno palingenezi a homunkuly prohlásit za výplody příliš bujné fantazie, leč skutečnost je jiná. Na Středozápadě USA, a dnes řidčeji i v Evropě a Jižní Americe, bylo popsáno více než 250 000 případů zohavování zvířat (Cattle Mutillations), kterým jsou chirurgicky přesně odstraněny různé tkáně a orgány. Report č. 13 k tajnému projektu Grudge soustředil informace o odebírání orgánů lidem (Human Mutillation). K několika dokumentovaným případům z Jižní Ameriky byl v této zprávě uveden i únos seržanta J.P. Louetta z US Air Forces v roce 1956, jehož byl svědkem jeho nadřízený. Po třech dnech bylo mrtvé tělo seržanta nalezeno bez kapky krve, s odebranými genitáliemi a rektální oblastí tlustého střeva. V posledních letech vyšlo najevo, že z těchto tkání a orgánů vytvářejí Aliens ve svých podzemních laboratořích v Dulce bioroboty zvané oemoni, které používají jako sluhy, dělníky a vojáky. Většina Aliens (tzv. „malí šedivci“), kteří provádějí únosy lidí a jejich „lékařská“ vyšetření jsou ve skutečnosti jenom oemoni. Vypovídal o tom E. Castello, původně vysoce postavený bezpečnostní důstojník, jemuž se počátkem 80. let podařilo uniknout z komplexu Dulce a vynést část informací, známých jako Dokumenty z Dulce. Byl držitelem oprávnění ULTRA 7, které mu umožňovalo přístup až do sedmého podlaží, převážně obývaného Aliens. Oemoni se vyráběli v šestém podlaží a v sedmém byly uloženy chladicí boxy a nádrže s částmi těl lidí, zvířat a experimentálních zrůd. Zde probíhaly i úděsné biologické experimenty s lidmi a zvířaty, proto tato dvě podlaží získala pojmenování Nightmare Hall (Síně nočních můr). Tyto informace potvrdil i dr. P. F. Bennewitz, který měl údajně možnost proces výroby oemonů vidět. Hovořil o tom, že byli zhotovováni z jednotlivých částí zvířecích těl a jejich mozek byl vytvářen úpravami lidského mozku, odebraného uneseným a zmizelým technicky vyškoleným vojákům, pilotům a technikům. Tyto původně lidské mozky byly umělými zásahy zbaveny center kontrolujících emoce, duševní zpětné vazby a osobní vůli. Jelikož oemoni mají jen krátkou životnost (6-9 měsíců), je nutno jejich úbytek neustále doplňovat a k tomu je zapotřebí mnoho zvířecích orgánů a lidských mozků, což objasňuje tak velké počty únosů lidí a znetvořování zvířat. Tato situace a vědomí naprosté bezmocnosti vládních složek USA vůči Aliens zřejmě stojí v pozadí tvrdošíjného odmítání sebemenší zmínky o přítomnosti Aliens na území USA a o spolupráci s nimi, z obavy před zhroucením státní moci a vypuknutím chaosu.
Kniha Stezka Draka (Ivo Wiesner) Výroba oemonů ze zvířecích těl není ale nic nového, protože ta existovala již v období Atlantidy a představovala cestu k získání poslušných otroků, sluhů a vojáků. E. Cayce ve svých seancích o tom opakovaně hovoří a tyto bioroboty nazývá things. Hovoří o tom, že tyto entity neměly rozum, duši, ba ani vlastní vůli a po zániku Atlantidy jich přišlo do Egypta a na Pyrenejský poloostrov velké množství. Aby je bylo možno zařadit mezi lidi, byli nejprve zbaveni posledních zvířecích atributů (peří, drápů, ocasů, plazí kůže aj.) a umělého poškození mozku v Chrámech přeměny, načež během mystérií v Chrámech dokonalosti byli spojeni s astrálním tělem a duší. Tyto změny se odehrávaly pod kontrolovaným působením zvláštních energií, které Tajná doktrína nazývá Fohat.
Že palingeneze jako jeden z oborů aplikované alchymie je založena na velice staré tradici, svědčí i prastarý fenomén kriyašaktí (tvořivá síla myšlenky). Podle Tajné doktríny získává schopnost využívat tohoto fenoménu každý, kdo došel cíle stezky Draka a stal se sannjasinem (probuzeným).
Jedině buňka, do které byla vložena specifická frakce Fohatu, kterou známe jako životní energii (čchi, pránu, nefeš, ti), se stává živou a je nositelkou života. Podstata existence života tedy nespočívá v buňce samotné, ale v energii, jež do ní vstoupí, aby ji oživila. Proto všechny svaté knihy hovoří poeticky o vdechnutí života a ne o zahájení života.
Podle Tajné doktríny ovšem platí další zákon, podle něhož se již vytvořený život (živá buňka, organizmus) může udržet při životě a množit se jedině v lokalitě nasycené Fohatem, pokud si sama vlastními biologickými procesy neumí Fohat vyrobit například nízkotepelnou fúzí (M. Kushi a E. Esko).
Kniha Stezka Draka (Ivo Wiesner) Statistické výpočty pravděpodobnosti vzniku živé buňky na Zemi bez vnějšího zásahu ukazují, že Země je příliš mladá na takovou možnost a i sám Vesmír (pokud jsou odhady jeho stáří správné) by musel podle mých výpočtů existovat v rozvinutém stvořeném stavu přinejmenším 1015 let, aby se statistická pravděpodobnost samovolného vzniku života přiblížila reálným možnostem. F. Hoyle, který se zabýval počítačovými modely samovolného vzniku jediné bílkovinné molekuly vhodné k sestrojení buňky, došel k závěru, že toho cíle by bylo možno stěží dosáhnout za dobu menší jak deset triliard let. Jenže ve hře není pouze statistika, jak to plyne z příkladu: Připusťme teoretickou možnost, že když na korbu nákladního auta naložíme všechny součásti moderního barevného televizoru, tak po určité době otřásání za jízdy se televizor sám složí a uloží do skříňky. Jenže jak a kdo pak ten přístroj seřídí a naladí? I kdyby se to zázrakem povedlo, pak televizor představující buňku nebude možno uvést do činnosti, protože bude chybět elektrický proud, který v tomto příkladu zastupuje životní energii. Obdobně i v případě úspěšného zkonstruování bude vzniklá buňka nadále mrtvá, protože jí bude chybět životní síla. Není to, co bylo dosud řečeno, dost dobrým důkazem nemožnosti samovolné transformace hmoty v živý fenomén bez zásahu Božího vědomí ? Domnívám se, že prvý kánon biogeneze nemá ve skutečnosti žádnou oporu v realitě života a pokud budeme chtít hovořit o vzniku života, musíme ve vší skromnosti hovořit důsledně jen o stvoření života. Pokud budeme hovořit o evoluci živých organizmů, pak musíme hovořit o evoluci řízené a regulované vnějšími zásahy Božské vůle a vědomí, takže další dva kánony biologické geneze budou mít nanejvýš časově a místně omezenou platnost, neboť budou zaznamenávat pouze dílčí úseky zevně řízené biologické evoluce. Existuje pro to značné množství převážně paleontologických a archeologických nálezů, které byly donedávna úspěšně tajeny, prohlašovány za podvrhy, nebo vědomě opomíjeny, jakoby vůbec neexistovaly (M.A. Cremo).
Biologické vědy tvrdí, že člověk představuje vrcholovou větev stromu evoluce pozemského života a k současnému tělesnému habitu a tvaru lebky dospěl až někdy před 30000-50000 roky jako člověk cromagnonský, což je dokládáno paleoantropologickými nálezy. M.A.Cremo shrnul nálezy lidských fosilií a artefaktů, které vědci vědomě utajovali, neboť zjevně rozbíjely všechna časová schémata evoluce druhů. Například v roce 1860 vykopal prof. G. Raggazoni z neporušené pliocénní vrstvy na lokalitě Castenedola části lidské kostry a po dvaceti letech byla na této lokalitě nalezena zcela kompletní lidská kostra muže a opodál i lebka ženy. Lebeční struktury obou lebek odpovídají bezpochyby struktuře lebek Homo sapiens. Jelikož nadložní vrstvy nebyly porušeny kopáním hrobu, je stáří lebek mezi 1,8–4,8 milionů let. V roce 1958 našel profesor J. Hürzeler z Basileje v jistém italském uhelném dole úplnou kostru oreopitheka, což byl primát z nadčeledi Hominoidea, který žil před 10-14 miliony let. Nálezce i řada dalších antropologů má zato, že tento hominid představuje boční větev vývoje člověka, protože měl řadu znaků společných s člověkem. Podivné je to, že existoval pouze relativně krátkou dobu a pak náhle zmizel, aniž se stal částí evolučního stromu člověka. Domnívám se, že to je klasický případ experimentu s hominidy, prováděný bytostmi ve vyšším stavu vědomí, který nepřinesl očekávané či žádané výsledky a tak byl ukončen. V roce 1979 byly na lokalitě Laetoli v Tanzánii nalezeny lidské stopy v popelu nacházejícím se v horizontu sedimentů o stáří asi 3,6 milionu let. Antropoložka M. Leakyová potvrdila, že tyto lidské stopy se neliší od stop dnešního člověka, kdežto stopy australopitheka, žijícího v tomto období, by byly podobné opičím stopám (R.H. Tuttle). V roce 1971 vykopal profesor antropologie kolumbijské Univerzity del Quindio H.H. Martin na lokalitě fosilií nedaleko Tolima ve vrstvě sedimentů z období křídy zkamenělou kostru Iguanodona dlouhou asi 20 m, v jejíž blízkosti se nacházela lidská lebka. Stáří křídových sedimentů nebylo zatím určeno, ale Iguanodoni vyhynuli na konci období křídy, tedy asi před 64 miliony let, dávno před nástupem savců, od nichž antropologie odvozuje původ člověka.
Podobných nálezů bylo zaznamenáno několik desítek, další se týkaly nálezů artefaktů zhotovených člověkem v době, kde ještě podle antropologů neměl existovat. Dr. F. Ameghino nalezl v neporušené pliocénní formaci na lokalitě Monte Hermoso v Argentině jednak části lidské kostry, jednak kamenné nástroje a stopy po ohništi. Jeho bratr dr.C. Ameghino nalezl v neporušené formaci chapadinalalan (stáří 3-5 milionů let) na lokalitě jižně od Buenos Aires rovněž stopy po ohništi, kamenné nástroje a prak bola. Na další lokalitě Miramar pak nalezl v téže formaci kamennou špici šípu vklíněnou do kosti taxodona, který jako druh vyhynul asi před 10 miliony let.
Kniha Stezka Draka (Ivo Wiesner) Z kalifornských zlatodolů pochází větší množství nálezů různých starých nástrojů a zbraní zhotovených člověkem (špice šípů, oštěpy, hmoždíře, nože aj.) na lokalitě překryté silnou neporušenou vrstvou lávy. Stáří formace sedimentů bylo odhadnuto na 9-55 milionů let. V roce 1975, při výkopu základů, byla v hloubce 8 metrů ve sprašové formaci staré 10 milionů let nalezena lesklá kovová koule o průměru téměř 9 cm a hmotnosti 617 g. Když se ale vědcům podařilo tuto kouli rozdělit na vnější obal a vnitřní jádro, ukázalo se, že vnější obal váží 981 g, ale vnitřní jádro se chovalo jako by mělo negativní hmotnost odpovídající 364 g. Příčinu chování tohoto podivuhodného a velmi starého artefaktu vědci dodnes neobjasnili.
Na lokalitě London u vesnice Glenn Rose nad řekou Paluxy River v Texasu bylo v roce 1934 manželi Hahnovými v pískovci křídové formace nalezeno kladivo se zkamenělou částí topůrka. Při archeologickém výzkumu zde byl nalezen zkamenělý prst s nehtem, asi o jednu pětinu větší než prst dnešního člověka, dále fosilizovaná kostra ženy odpovídající tělesné výšce kolem 210 cm, spolu s dětskou kostrou. O stáří pískovcové formace se dosud vedou spory, zřejmě bude ležet někde v intervalu 65-135 milionů let.
Argentinský paleontolog C.F. Ameghino nalezl na jedné patagonské lokalitě ve formaci staré 6-25 milionů let kovový nůž, kamennou kovadlinu, kamenná škrabadla a leštěné koule z dioritu. Na téže lokalitě bylo nalezeno i několik lebek druhu Homo sapiens sapiens. Během zemních prací došlo k řadě nálezů obřích koster. V zasuté jeskyni u peruánské hory El Augustino objevili garimperos 9 koster pokrytých cáry látky upomínající na uniformy. Tito obři byli v době života vysocí kolem 4m. Stáří koster nebylo určeno. K podobnému nálezu došlo, když skupina archeologů hledala lokality kostí dinosaurů v zavalené jeskyni v hoře Mount Rainier, ve výšce asi 4 000 m. Archeologové zde nalezli hrobku s osmi kostrami obrů, kteří za života měli tělesnou výšku kolem 4,5 m. Některé kostry měly na sobě zetlelé cáry oděvů připomínajících skafandry. Stáří nebylo určeno.
Podle nalezených kosterních fosílií lze říci, že evoluce hominidů probíhala asi 2-5 (ne-li více) milionů let, než se vyvinul Homo erectus. Poté fosílie ukazují na náhlou skokovou změnu, zcela se vymykající evoluční teorii Darwin-Wallacea, projevující se náhlým objevením Homo sapiens, odlišujícího se od hominida mohutnou změnou objemu mozkovny (z 950 ccm na 1 450 ccm), výraznou fyziologickou a habituální přestavbou, rozvojem orgánů řeči a j., prakticky do podoby známé u současného člověka. Podle evoluční teorie by období pro uskutečnění tak rozsáhlých změn muselo být mnohonásobně delší, než odpovídá skutečnosti. Vysvětlení nelze hledat ani v nástupu náhlých mutací, protože dnes víme, že naprostá většina mutačních změn je letálních či výrazně nepříznivých z hlediska potřeb evoluce druhu a pozitivní mutace se rozšiřují pomalu a mají spíše charakter snahy o přizpůsobení specifickým životním podmínkám dávajícím větší naději na přežití. Sám Darwin si omezenost své evoluční teorie uvědomoval, ale nenalezl z tohoto problému východisko. Oproti tomu spoluautor evoluční teorie A. Wallace nakonec konstatoval: „byla to nějaká inteligentní síla, která vedla či určovala vývoj člověka…“
Z nastíněných příkladů vyplývá vcelku zřetelně, že v odpovědi na otázku o genezi člověka a zřejmě i fauny nejsou biologické vědy „v obraze“ a jejich tvrzení o mladém lidstvu jsou nevěrohodná, ne-li chybná. Lze považovat za prokázané, že člověk byl nejen současník druhohorních ještěrů, ale již prvohorních trilobitů. Tím ovšem vzniká paradox jednoznačně podrážející nohy evoluční teorii původu člověka, protože tyto nálezy prokazují existenci lidského druhu dávno před tím, než začal biologický vývoj hominidů a rozdíly se pohybují v řádu desítek až stovek milionů let. Logickým by se proto jevil takový závěr, že hominidi (nebo přinejmenším jejich geneticky nejdokonalejší část) by byla slepou uličkou evoluce, nebo projevem degenerace původně dokonalého genomu Homo sapiens, a tato degenerace byla způsobena nevhodnými genetickými manipulacemi. Sdělení o těchto zakázaných manipulacích s lidským genomem, obsažená v Tajné doktríně a v genetickém kotouči, bylo možno srozumitelně dešifrovat až v posledních letech, kdy značně pokročil vývoj v oblasti genetického inženýrství. Princip těchto zakázaných genetických manipulací, které jsou pravou podstatou biblického smrtelného hříchu, spočíval v tom, že z mateřské zárodečné buňky (vajíčka) samice Homo habilis nebo Homo erectus bylo odstraněno její jádro a nahrazeno lidským buněčným jádrem, čímž vznikl zárodek opočlověka, nebo lidského primitiva s degenerovaným genomem (například Homo neanderthalensis). Jedním ze zdrojů degenerativní genetiky byly pravděpodobně mitochondrie mateřské zárodečné buňky. Naznačuje to i zjištění genetické analýzy, podle které dnešní člověk ve svých buňkách má 46 chromozomů, ale například šimpanz a gorila 48 chromozomů, ač by bylo možno očekávat pravý opak. Brahma-Lucifer však tyto genetické manipulace, založené na záměně buněčného jádra, používal v širokém rozsahu na mnoha zvířecích druzích. Princip byl stále týž: jádro mateřské zárodečné buňky bylo odstraněno a nahrazeno jádrem lidské zárodečné buňky. Touto cestou vzniklo obrovské množství kreatur, označovaných jako lidozvířata. Z ryze biologického hlediska je člověk savcem na nejvyšším stupni evoluce (v pozemských podmínkách), takže se musel vyvíjet kdesi mimo Zemi, na nějaké planetě, kde již byla evoluce fauny natolik pokročilá, že savci mohli nastoupit cestu evoluce v člověka. Tím by bylo možno vysvětlit, proč na Zemi chybí fosilie prokazující evoluci Homo sapiens, ale zůstává otázka, kdo Homo sapiens přenesl na Zemi a proč? Potvrzuje se tedy Wallaceův předpoklad zásahu vyšší inteligence do evoluce člověka.
Je zde ale ještě jedno možné vysvětlení tohoto problému, které osobně považuji za nejpravděpodobnější: Jestliže Stvořitel a Dhyan Chohanové se svými sbory Lhaů pracovali na stvoření a vývoji člověka, nutně museli vycházet z jakéhosi počátečního stavu, o němž dosud téměř nic nevíme. Védská tradice (zejména Rg Véd) hovoří o tom, že Nejvyšší Bytost (Stvořitel) stvořila prvou bytost Purušu a poté přikázala nižším bohům (Dhyanům, Elohim), aby z tohoto pravzoru (nebo dle něho?) vytvořili nižší bohy (Indru, Agni, Váju a další), lidstvo, zvířata, čtyři várny a upravili pro ně Vesmír tak, aby v něm mohli žít a vyvíjet se dle záměrů Nejvyšší Bytosti. Dodnes není srozumitelný pojem „várna“, který je nejčastěji a zřejmě chybně chápán jako společenská kasta, i když má v sanskrtu několik dalších významů: pohlaví, biologický druh, bytost, forma, povrch atd. Domnívám se, že várna může znamenat nejspíše pohlaví, což by bylo v souladu s Tajnou doktrínou H.P. Blavatské, kde se hovoří o tom, že na počátku existovalo lidstvo ve čtyřech pohlavích: muž, žena, dvojpohlavní hermafrodit (androgyn) a asexuální bytost (bez pohlavních orgánů). Nalezené zlomky tabulek obsahujících zapsaný sumerský epos Enki a Ninmach vyprávějí o tom, jak tito dva bohové stvořili prvé lidi, ale byli to samí zmetci neschopní práce i rozmnožování a navíc byli zatíženi mnohými tělesnými vadami. Vypraveč to vysvětloval tím, že se při hostině bohové opili a odvedli špatnou práci, protože v jeho době veškeré znalosti o úskalích genetického inženýrství byly nulové. Obdobně o stvoření člověka vypráví quičejská svatá kniha Popol Vuh a v ní uvedená jména prvních tvůrců člověka jsou Ixpiyacoc a Ixmucané. Experiment s novým lidstvem se nepovedl a lidské zmetky nakonec zničil Qux Cah světovou potopou. Je až podivuhodné, jak přesně se shoduje vyprávění textů sumerských a babylonských hliněných tabulek s výpovědí knihy Popol Vuh, pouze jména jsou jiná. Védský Puruša je zřejmě totožný s kabalistickým duchovním Adamem, ale také s manichejským Géhmurdem či Gajómartem z Bundahišnu (páhlavský komentář k Thand Avestě), nebo sumerským Adapem ze zlomku epického díla Adapův příběh.
Tyto informace může moderní člověk chápat v tom smyslu, že Puruša-duchovní Adam–Géhmurd–Gajómart vesmírný Muž–Adap atd., v podstatě představují architektonický pravzor (archetyp) budoucího lidstva, který gnostici znají jako archetyp Adamah Kadmon. Manuskript Bundahíšnu o tom říká toto: „Ahura Mazda (Stvořitel) nejprve stvořil Gajómarta, toho pak uspal a rozdělil na množství zárodků, ze kterých po 40 dnech vyrostl útvar podobný kořenu reveně, který posléze na sebe vzal lidskou podobu.“ Každému, kdo má alespoň základní školní vzdělání v biologii, je jistě zřejmé, že Bundahíšnu v podstatě popisuje v základních prvcích proces klonování...



 
 
Partneři webu Obchodní podmínky Kontaktní údaje

© AOS Publishing - Nakladatelství, Překladatelské Služby, Zpracování Dat, DTP

Tel.: +420 602 322 887 E-mail: