Kontakty
reference
 
Zpracování dat
DTP
 
Překladatelské
služby
 
Knihkupectví
online
 
Úvodní
strana

Jaroslav Císař - Hudební retro aneb Pustíte si to ještě mockrát…

AOS publishing - nakladatelství, překladatelské služby
 
Běžná cena: 349,- Kč
Cena v e-shopu: 299,- Kč


Včetně 10 % DPH
271,82 Kč bez DPH

ISBN: 978-80-87624-43-2
Rok vydání: 2016
Počet stran: 250

Dostupnost: Skladem



Hudební retro aneb Pustíte si to ještě mockrát… (Jaroslav Císař) Je neděle osmnáctého srpna 1990. Sedím na tribuně strahovského megastadionu a štípu se do tváře, zda je to skutečnost nebo sen. Bylo nás tam prý asi sto tisíc. Čekáme, abychom si prožili vystoupení The Rolling Stones. Už věřím, že změny, ke kterým došlo na sklonku minulého roku, jsou skutečné.
Chtě nechtě jsem se musel ohlédnout více než dvacet let nazpátek… Stál jsem tehdy v červených trenýrkách v tělocvičně, kde spolužák Vláďa u ribstole suverénně žongloval se jmény jako George, Paul, John a Ringo a já na něho nechápavě civěl. Po škole nás pár okolostojících pozval k sobě domů, abychom si poslechli, co jsme ještě neslyšeli. Přišel jsem, vyslechl nejen zmiňovanou čtveřici a byl jsem naprosto a definitivně ztracen. Nestala se z toho pro mě pouhá módní vlna, ale doslova uhranutí na celý život, čehož dokladem je i tato kniha…
Jednotlivé kapitoly této knihy jsou výčtem mého vztahu k době, k její hudebním projevům a kulisám, obdivu k představitelům, kteří ji tvořili a hráli nebo stáli v zákulisí, k jejich životu, který do svých skladeb obtiskli a se kterým se museli prát. Když jsem pak poprvé vešel do opravdického bluesového klubu v Chicagu, ocitl se v prostorách nejstaršího fungujícího rockového klubu v Londýně či stál před hrobem Malcolma McLarena od Sex Pistols na hřbitově Highgate (doslova s Karlem Marxem v zádech!), cítil jsem neurčité rozechvění. Ať už si budeme stěžovat na cokoli, jsem nesmírně rád, že jsem se právě v tomto punktu změn k normálu dočkal. Z nastalých možností jsem si pro sebe vybíral hlavně ty z oblasti rockové muziky. Trochu z toho bych vám rád předal i ve svých textech…
Autor






Ukázky z textu:

Traktát o písni Václava mám nejradši
V roce 2007 uplynulo již 40 let od vzniku písně Václava mám nejradši, která se však na desky dostala až o tři roky později. Má ji na svědomí skupina Saze. Když píseň vznikla, byli Saze ještě rockovým kvartetem. Na deskách ji ovšem poprvé prezentovalo pouhé akustické duo. Této dadaistické hříčce později také hrozilo, že bude součástí oslav prvního zvolení Václava Havla do funkce prezidenta. Profesor Rubeš, přednosta psychiatrické kliniky v Bohnicích, zase věřil, že je text dílem narkomanů, kteří jsou v jeho ústavu na odvykací kůře. „Lidi ji stále chtěli a chtějí dodnes, ale můžu vám říct, že tu písničku už docela nenávidím,“ řekl mi jeden z jejích autorů Jiří Burian.

Saze – „skupina emigrantů“
Skupina Saze, která proslula mj. tím, že zde působil uznávaný kytarista a producent Ivan Král, měla smůlu na dobu svého vzniku. Když Král odjel v roce 1967 s rodiči do Ameriky, kde se pak prosadil jako člen Patti Smith Group, nahradil ho Jiří Burian. Osudovou poťouchlostí také je, že k prvnímu vystoupení nové sestavy Sazí bez Ivana Krále mělo dojít právě 21. srpna 1968 na dnešním Výstavišti, dříve ovšem Parku kultury a oddechu Julia Fučíka. Zanedlouho utekli do ciziny další dva muzikanti. „Saze prosluli jako skupina emigrantů,“ zahájil své vzpomínání Drahoš Čadek, autor textu Václava i dalších jejich populárních písní a bláznivých nápadů, kterými skupina šokovala nepřipravené publikum. Na konci roku 1968 dělali Saze spolu se skupinou Blue Effect předskokany The Beach Boys na jejich koncertu v pražské Lucerně!
Zásluhu o vzkříšení Sazí má především Jiří Burian: „Mně bylo líto, když už ta kapela je, aby tady nebyla i dál!“ Z kvarteta se pouze smrskla na duo. Jeho parťákem se stal tehdy ani ne osmnáctiletý Milan Vokřínek, řečený Zuzánek a vyučený zámečník. „Milan za mnou přišel, když jsem zkoušel ve Spálené ulici se skupinou Rakety. Doslechl se někde, že dávám znovu Saze dohromady. Prosil mě, abych ho vzal,“ tak podle Buriana došlo k obnovení Sazí. Vokřínek je také vedle Buriana a Čadka třetím spoluautorem písně Václava mám nejradši.

Jak vznikl Václav a jiné písně
Drahoš Čadek, ačkoli se skupinou na pódiu přímo nevystupoval, byl považován za jejího třetího člena. Byl jejím moderátorem-konferenciérem a hlavním textařem. „S Jirkou Burianem jsem chodil už na základní školu. Než mě přetáhl k Sazím, prošel jsem už pár amatérskejma kapelama, kde jsem psal písničky. Potkal mě jednou na ulici a pozval mě na zkoušku. A pak šlo všecko strašně rychle. Když jsem tam přišel, tak mi dali nějaký melodie, abych je otextoval, a tak vznikl i Václav. Jenže do repertoáru Sazí se hned nedostal,“ vypráví Čadek. Změna obsazení Sazí vedla samozřejmě i ke změně repertoáru. Staré bigbítové kousky, které většinou napsal Ivan Král a které měly hodně naivní texty, vyřadili. Zůstaly pouze ty, jejichž autorem byl Burian. A připravovaly se nové. A tak přišla na řadu i píseň Václava mám nejradši…

F. Mercury
Fanoušci skupiny Queen a jejího frontmana vědí, že se Freddie Mercury narodil 5. září 1946 jako Farrokh Bulsara na ostrově Zanzibar u východoafrického pobřeží. Dnes ostrov patří k Tanzánii, ale tehdy byl ještě součástí britské koloniální říše. Stejně jako Freddie Mercury za svého života obestíral svůj původ tajnostmi, tak je obestřeno tajemstvím i místo jeho posledního odpočinku. Mercuryho rodiče, otec Bomi (zemřel ve věku 95 let v prosinci 2003) a matka Jer, byli totiž Pársové. Jedná se o indické potomky starých Peršanů a vyznavače učení Zarathustry. Pohnutá historie tohoto národa v tomto koutě světa v lecčems připomíná postavení Židů v Evropě. Svou inteligencí, spolehlivostí a pečlivostí si vysloužili velkou důvěru u zástupců Jejího Veličenstva, a tak mnoho z nich bylo zaměstnáno jako úředníci britské koloniální správy. Stejně tak tomu bylo v případě Bomiho R. Bulsary, který ve službách britské koruny pracoval jako pokladník v Indii a na Zanzibaru. Dokázal tak rodině zabezpečit relativně vysoký životní standard a dětem slušné vzdělání.
Freddie údajně nechápal své rodiče, proč se odmítají plně integrovat do britské společnosti a stěží zvládají i mluvit anglicky. On s tím rozhodně problémy neměl a na anglické půdě se cítil doslova jako ryba ve vodě. Dokázal to ostatně i svou tvorbou. V této souvislosti je možná na místě učinit důležitou poznámku. V lednu 1964 získal Zanzibar nezávislost. Z obav o své bezpečí i před možnými náboženskými pogromy Bulsarovi raději přesídlili do Británie, do městečka Feltham, ležícím při západním okraji Londýna.
Služba pro „britskou korunu“ pozvedla rodinu Bulsarových na společenském žebříčku. Odvrácenou stranou této mince byla ale nutnost úřadovat tam, kde to bylo právě potřebné. Když bylo budoucí rockové hvězdě pět let, přestěhovali se Bulsarovi do indické Bombaje a bydleli také na ostrově Pemba. Matka Jer neústupně trvala na tom, aby se její syn učil hře na piáno. Malého Bulsaru učitelé i spolužáci oslovovali jako Freddie, a to mu i zůstalo. Podle pozdějšího vyjádření jednoho z představitelů managementu skupiny Queen se tahle přezdívka nikomu příliš nezamlouvala, protože nepřímo odkazovala na čtyřprocentní minoritu. Mercuryho homosexuální orientace se posléze provalila, i když ji dlouho úzkostlivě tajil.



 
 
Partneři webu Obchodní podmínky Kontaktní údaje

© AOS Publishing - Nakladatelství, Překladatelské Služby, Zpracování Dat, DTP

Tel.: +420 602 322 887 E-mail: