Kontakty
reference
 
Zpracování dat
DTP
 
Překladatelské
služby
 
Knihkupectví
online
 
Úvodní
strana

Miloš Jesenský - Daleká misie

AOS publishing - nakladatelství, překladatelské služby
 
Cena v e-shopu: do 299,- Kč

Včetně 10 % DPH
novinkanovinka 271,82 Kč bez DPH

ISBN: 978-80-87624-52-4
Rok vydání: 2017
Počet stran: 250

Dostupnost: Připravujeme


Daleká misie (Miloš Jesenský) „Nesmí se říkat to, co si člověk myslí a co by říci měl,“ stěžují si němečtí vědci Peter a Johannes Fiebagovi, kteří svou výzkumnou kariéru obětovali pátrání po mimozemské inteligenci. „Univerzitní systémy, které samy sebe potvrzují a jsou většinou naprosto zkostnatělé, podobně jako římská kardinálská kolegia, jen zřídka připustí, aby se na vedoucí místo dostali lidé, kteří smýšlejí jinak, kteří myslí v souvislostech a také dopředu. Smutným výsledkem je výchova směrem k vědci bez interdisciplinární páteře.“
Je smutným závěrem, že s oběma autory lze v mnoha případech souhlasit, přestože je třeba pro pořádek podotknout, že „římská kardinálská kolegia“ už dávno nejsou zkostnatělá, což bude pro mnoho čtenářů zřejmě udivující fakt, který bezprostředně souvisí i s ústřední myšlenkou této knihy.
Je totiž určitě překvapující konstatování, že ačkoli je popsaná situace příznačná pro mnohé obory přírodních či společenských věd, pro progresivní křesťanskou teologii to v souvislosti s pátráním po mimozemském životě vůbec neplatí.



Ukázky z knihy:


„Nesmí se říkat to, co si člověk myslí a co by říci měl,“ stěžují si němečtí vědci Peter (*1958) a Johannes (1956-1999) Fiebagovi, kteří svou výzkumnou kariéru obětovali pátrání po mimozemské inteligenci. „Univerzitní systémy, které samy sebe potvrzují a jsou většinou naprosto zkostnatělé, podobně jako římská kardinálská kolegia, jen zřídka připustí, aby se na vedoucí místo dostali lidé, kteří smýšlejí jinak, kteří myslí v souvislostech a také dopředu. Smutným výsledkem je výchova směrem k vědci bez interdisciplinární páteře.“
Je smutným závěrem, že s oběma autory lze v mnoha případech souhlasit, přestože je třeba pro pořádek podotknout, že „římská kardinálská kolegia“ už dávno nejsou zkostnatělá, což bude pro mnoho čtenářů zřejmě udivující fakt, který bezprostředně souvisí i s ústřední myšlenkou této knihy.
Je totiž určitě překvapující konstatování, že ačkoli je situace, popsaná profesorem Riedelem příznačná pro mnohé obory přírodních či společenských věd, pro progresivní křesťanskou teologii to v souvislosti s pátráním po mimozemském životě vůbec neplatí. V tomto směru projevil mimořádnou jasnozřivost český lékař a spisovatel Ludvík Souček (1926-1978), který ve stati „Počítáme vzorec nepozemšťana“ trefně diagnostikoval postoj katolické církve k možnému důkazu rozumného života na jiných planetách:
„Rozhodujícím – a přiznejme, že značně deprimujícím důvodem – by bylo zjištění, že jsme ve vesmíru sami. Tento názor zastává v různých, mírně modifikovaných formách řada úctyhodných vědců, shodujících se tak s méně pružnými církvemi – mezi něž nepatří v tomto ohledu prozíravější církev katolická, velmi vážně se připravující na dogmatické vyrovnání s inteligentním nepozemským životem.“

...


V roce 1964 zveřejnil německý teolog Karl J. E. Rahner (1904-1984) přehledný, ale svým významem zásadní text o exoteologii formou encyklopedického hesla v „Teologickém a církevním lexikonu“. Kromě jiného v něm píše:
„Kosmická jednota spásy je neodmítnutelná a neměli bychom předpokládat existenci jiných inteligentních forem i mimo náš svět, které nejsou vtaženy pod Boží milost. Předpokládat, že inteligentní bytosti v jiných světech ve vesmíru žijí život mimo milosti a hříchu, nevystihuje v plnosti realitu vnitřní lásky Trojice, ve které láska a milost jsou vždy i Kristovou milostí a láskou.“
V dalším ze svých textů opět argumentuje, že i jiné bytosti ve vesmíru podléhají Boží milosti a následně klade základní otázku exoteologie: „Je možné, že na jiných hvězdách existují bytosti stvořené z těla a duše anebo vzhledem podobné lidem?“
Rahner je považován za jednoho z nejvýznamnějších katolických teologů 20. století, který svými názory značně ovlivnil i rokování Druhého vatikánského koncilu. Zatímco ho kardinál Lehman označil za „skoro klasického teologa, jehož dílo je plné stále překvapujících myšlenek a jedinečné přítomnosti Ducha“, můžeme totéž zopakovat i při exoteologických implikacích smělých Rahnerových úvah:
„Dalo by se říci, že by bylo rozumné připisovat mimozemským bytostem stvořeným z těla a duše nadpřirozený osud, směřující k Bohu, ale nejsme schopni definitivně rozeznat nic o možnosti svobodné vůle a historii vývoje extraterestriálních bytostí. S ohledem na Boží neměnnost a totožnost Logosu s Bohem, nemůže být prokazatelné, že opětovné vtělení je úplně nemyslitelné. Z teologické perspektivy neexistuje absolutní veto vůči dějinám svobodných inteligentních bytostí na jiných planetách. Teolog může říci jen málo k této problematice vzhledem ke křesťanskému zjevení, jehož cílem je spása lidstva. Neumí odpovědět na všechny otázky bez odvolávání se na význam realizace spásy ve svobodě.“

Témata, která léta ve svých dílech rozebíral K. Rahner, padla i na úrodnou půdu slovenské a české exegeze Písma Svatého. V červenci 2014 poskytl novinářům rozhovor slovenský astronom Pavol Gábor, který si po pražských studiích fyziky částic oblékl po několika letech jezuitské řeholní roucho. Zřejmě není náhodou, že ze stovky jeho spolužáků, kteří v roce 1988 vstoupili do poslucháren matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, jsou dnes až tři kněží. On v myšlení fyzika a duchovního necítí žádný rozpor, tuto symbiózu považuje za velmi inspirující:

„Víra mi otevírá nový rozměr při práci. Když se díván na hvězdné nebe, cítím se obdarován. Cítím se poctěn, že se mohu na tu velkou nádheru dívat a trochu se v ní i orientovat. Poznatelnost fyzikálního světa vnímám jako pozvání od Stvořitele, nořit se stále hlouběji do Tajemství, které jako by se chtělo nechat odhalit. Teologové tomu říkají Boží sebeobdarování. Střet tu přesto existuje. Je to dáno složitou historií a především bojem o školství v 19. století. To, co většina lidí zná jako ,dějiny‘ konfliktu mezi vědou a náboženstvím, to je historicky věrné asi tak jako Jiráskovy romány – a pochází to ze stejného tábora.“

...


Když se blíže podíváme na evangelizaci z kosmické perspektivy, kdy jako místo ohlašování Dobré zprávy můžeme chápat i vesmír, ve smyslu mandátu Missio Dei stále platí, že misionář je stále zvěstovatelem spásy. Hlavním cílem misie, třebaže i v jiných hvězdných systémech, zůstává spása tamějších obyvatel, vytváření nových společenstev věřících (plantatio ecclesiae), pastorační činnost u nově pokřtěných křesťanů, jakož i ekumenická činnost chápaná v širším měřítku než u nás na Zemi. I s ohledem na obrovské kosmické vzdálenosti by nově založené církevní obce sui iuris sice měly žít samostatným životem v rámci jedné všeobecné katolické církve, ale zároveň co nejvíce splynout s místní kulturou, neboť není potřebné měnit místní zvyky, které nejsou v rozporu s křesťanskou etikou. V případě střetnutí s odlišnou civilizací ve vesmíru bude ještě ve větší míře platit to, co již známe z misijní činnosti na Zemi: totiž že půjde o někoho, kdo komunikuje, myslí, cítí a koná jinak, než jsme zvyklí my:
„Proto se od misionáře očekává hlavně to, že nové sociální, náboženské a kulturní prostředí bude důkladně poznávat, studovat a analyzovat, a ne bez lásky kritizovat vše nové a jiné, anebo dokonce odsuzovat. Antropologická citlivost, velká schopnost adaptace, láska k tomu, co je odlišné, jsou v první řadě klíčem k efektivnímu zvěstování evangelia.“
Jakým způsobem by se v budoucnosti mělo přistoupit k evengelizaci jiných rozumných bytostí ve vesmíru, zvažuje profesor Dragula:
„Zcela určitě by bylo zapotřebí vykonat hned na počátku velmi zásadní interpretaci toho, co je možné nazvat duchovností mimozemských bytostí. Třeba zjistit, v co věří, jak věří, jestliže vůbec věří. Může se též ukázat, že smysl jejich víry je velmi blízký našemu, jen používají jiné kategorie, mýty, symboly a podobně. Mohli bychom jim totiž hlásat to, co už znají a čemu věří, třebaže možná jen tápou. Pokud se ukáže, že jejich víra není ještě vyvinutá, zcela určitě bychom jim měli ohlásit Dobrou zprávu. Samozřejmě s úctou k jejich svobodě.“



 
 
Partneři webu Obchodní podmínky Kontaktní údaje

© AOS Publishing - Nakladatelství, Překladatelské Služby, Zpracování Dat, DTP

Tel.: +420 602 322 887 E-mail: