Kontakty
reference
 
Zpracování dat
DTP
 
Překladatelské
služby
 
Knihkupectví
online
 
Úvodní
strana

Petr Enc, Jakub Potměšil - Čvančarovy deníky

AOS publishing - nakladatelství, překladatelské služby
 
Běžná cena: 349,- Kč
Cena v e-shopu: 299,- Kč


Včetně 10 % DPH
271,82 Kč bez DPH

ISBN: 978-80-87624-42-5
Rok vydání: 2016
Počet stran: 250

Dostupnost: Skladem



(Necenzurovaný přepis nalezených deníků Jaroslava Čvančara s šokujícím odhalením posledních okamžiků druhé světové války ve Staré Boleslavi.)
SOUČÁSTÍ KNIHY JE UNIKÁTNÍ DVD s dosud nezveřejněným dobovým filmovým materiálem

Čvančarovy deníky (Petr Enc, Jakub Potměšil) Reportáže, či snad lépe soupis vzpomínek Jaroslava Čvančara, představuje nesmírně cenné svědectví o jednom z klíčových období moderních národních dějin. Na rozdíl od úředních dokumentů, které často poskytují „pouze strohá“ fakta, nabízí zápisník jedinečný pohled na jaro a léto roku 1945 očima zúčastněného pozorovatele. Díky tomu můžeme nahlédnout na mnohé události těchto dní trochu jinou „optikou“ a snáze se vžít do atmosféry doby, kdy válka samotná sice již končí, ale přesto je přítomna ještě všude kolem.
V zájmu úplné autenticity nebylo po obsahové stránce do textu nijak zasahováno. V knize čtenář najde přesně to, co si Jaroslav Čvančar zapsal a v roce 1957 shrnul do několika sešitů, ať už se jedná o informace z našeho pohledu pozitivní nebo negativní.
Zvláště citlivou je například otázka kolaborace. Být křivě obviněn, zatčen a vyšetřován bylo v této zjitřené době nesmírně jednoduché – a kdo se jednou dostal do „řečí“, ten se ocitl v téměř neřešitelné situaci. Některé případy údajných kolaborantů jsou zmíněny i v deníku, ale jen na základě těchto zápisků nelze dělat definitivní závěry a mnoho vyšetřovaných bylo časem obvinění zproštěno. Že za řadou udání stálo vyřizování osobních účtů či sousedská řevnivost, asi není třeba dodávat.
Podobně kontroverzně se může jevit i řada kritických poznámek k chování části vojáků Rudé armády. Čvančar v úvodu obdivuje disciplínu vojáků frontových jednotek, které osvobodily obě města, ale s postupujícím časem začal zapisovat i problémy, které pobyt většího množství vojáků přinesl. Množící se krádeže, nadměrné požívání alkoholu nebo neotesané chování některých vojáků, nyní z již převážně druhosledových jednotek, nešlo přehlédnout a v textu jim je věnována nejedna hořká připomínka.
Podobných pramenů není bohužel k dispozici příliš mnoho, protože deníky se obvykle pro veřejnost nepíšou. My si nyní dovolíme tajemství těchto soukromých zápisků porušit a doufáme, že nabídnou čtenáři poutavý pohled do dní vzdálených dnes již přes sedmdesát let.






Ukázky z textu:

Dne 6. září byl odsouzen k trestu smrti bývalý náměstek pražského primátora v době okupace, dr. Pfitzner. Byl popraven za dvě hodiny po rozsudku a to veřejně (v 18 hod. 30 min.). Byl to životní karierista, který vsadil vše, co měl, tedy i život, na špatnou kartu. Jeho popravě bylo přítomno na dvacet až třicet tisíc lidí a nával zvědavců, zejména žen, byl až pohoršlivý. A tak se množí hlasy proti veřejnosti poprav. Dopisovatel Reuterovy zpravodajské kanceláře napsal, že nechápe, jak taková věc se se vším tím pohoršlivým návalem zvědavců je možná u národa Masaryka.
V Norsku musili kolaboranty přestěhovat do bývalých německých kasáren, poněvadž je nikdo do bytu nechtěl.
Ve Stodu u Plzně učiněn byl dle rozhlasu nový strašný nález. Na židovském hřbitově bylo zakopáno 239 mrtvých a to v druhé polovině dubna. Nešťastníci pocházeli z „vlaku smrti“, který stál na nádraží asi týden. Měl šedesát vagonů napěchovaných vyhladovělými nebožáky, kteří ještě na nádraží byli pobíjeni, postříleni nebo umučeni. Byli to vězňové z koncentračních táborů, vyklizovaných před postupujícími spojeneckými armádami. Hroby musili otvírat členové nacistů a na rozkaz amerického velitele musilo všechno německé obyvatelstvo defilovat kolem vykopaných mrtvol. Ty byly pak uctivě pohřbeny. Také několik set amerických vojáků bylo přítomno, poněvadž také několik Američanů bylo mezi nalezenými mrtvolami.
Také u Varnsdorfu byl nalezen hrob se sedmi mrtvolami.
Oznamuje se vydání presidentského dekretu o pracovní povinnosti. Konečně karabáč na šmelináře a lenochy! (…)

Ani 29. září nebylo líp. Počasí bylo pod psa a moje žena mrzutá jak staré schody.
Došla mne odpověď z Litoměřic, kam jsem poslal žádost o přidělení bytu. Byty tam nejsou přidělovány, vše musí zůstat reservováno pro - rudou armádu, která se do Litoměřic nastěhuje. Mám se ptát zase až na jaře…
Té rudé či vlastně ruské armády se nějak nemůžeme zbavit. A lidé by se proto nehněvali, kdyby odešla.
Celou neděli 30. září jsem pro hanebné počasí nevystrčil ani nos z domu a nevylákaly mne ani svatováclavské oslavy, které začly už předevčírem. Miluška dostala horečku, snad dostane chřipku a nebylo by divu, počasí je už několik dní přímo ohavné.
V důchodě dělal jsem pořádek v tiskopisech, jinou práci jsem tam neměl. Čeká se úprava měny a lidé proto platí jako mourovatí. Na poště je hotový nával - ale v důchodu ne, poněvadž nemáme pořád nikoho, kdo by platové výměry občanstvu doručoval. Důchodního nemáme a je už říjen na krku!
Z přívalu zpráv uvádím: Pracovní brigády (bůhví, kdo na ten název „brigáda“ přišel) nesmí být zjevem trvalým. Jejich účastníci patří tam, kde dosud pracovali a kde chybí, jdou-li na př. do dolů. Pražská optická firma na př. ztratila zakázku z ciziny jen proto, že závodní rada dala povel k utvoření uhelné brigády. Nebylo pak možno lhůtu dodací dodržet a zakázka byla zrušena.
Zemědělci chtějí, aby cukrovary byly združstevněny. Komunisté je za to nazývají „fašisty“ a „reakcionáři“ a volají po jejich sestátnění.
Proč nebyla Praha v květnových dnech napadena i letecky? Rozkaz k tomu byl dán a útok určen na 6. květen, ale letiště v Drážďanech, odkud měl být proveden, zatím už ruská armáda zabrala.

Šmelináři cestují hojně na Slovensko, odkud vozí lihoviny, špek, tabák, uzené maso. Zlatokopectví neprovádějí jen živly pochybné pověsti. I tak zvaní řádní lidé, členové různých výborů jsou mezi nimi. „Národní správcové“ kradou jedna radost, jezdí s plnými kufry do vnitrozemí. Sem patří i cesty různých kontrolorů a inspektorů z ústředních úřadů, nápadně už časté, ale nápadné také tím, že s prázdným nikdo z nich nejede zpět. Na drahách jezdí spousta lidí na černo. V Praze vystupují na předměstských nádražích, aby spíš unikli kontrole. Na nedoplatcích se vybere měsíčně několik set tisíc korun a stále to stoupá. Na cestu z Prahy do Brna se koupí na př. lístek třeba jen do Kolína.
Proč je také nedostatek vagonů? Šest tisíc vagonů naložených válečnou kořistí stojí na kolejích a zarůstá travou. Z toho patří 4600 vagonů Rusku, 200 vagonů Americe, 1200 vagonů nám.
V Německu se stále nalézají umělecké poklady, nakradené v různých státech a zemích.
V Bavorsku si americký generál Patton vedl shovívavě s nacismem. Byl přeložen do Batavie a v Bavorsku hned také nastoupila nová vláda, která očistí veřejnou správu od nacistů. Generál Patton velel i u nás a jeho poměr k nacistům bylo i u nás cítit.
Na pražském hradě odevzdal president Beneš sokolům dva prapory, zachráněné před nacisty - jeden od Masaryka z roku 1926, druhý od Beneše z roku 1932.
Komunisté hájí stanovisko, že při veřejných oslavách má být všude vedle československého vyvěšován i prapor sovětský. Naproti tomu Američané v západních Čechách jsou nemile dotčeni, že se neobjevuje prapor americký.
Hrozí uhelná kalamita a nejen u nás. Velmi zle je v Německu, zejména v Berlíně.
Londýnská konference zahraničních ministrů se rozešla bez rozhodnutí. Jednala o mírové smlouvě s Německem. Způsobily to rozpory o Balkáně a pak požadavek Ruska, aby státy jím poražené, jež však nebyly ve válce s ostatními velmocemi, nebyly k mírové smlouvě přibírány. Zprostředkující návrh americký na svolání širší mírové konference Rusové nepřijali. Názorové rozdíly vznikly různým výkladem postupimských porad. Je však naděje, že to neznamená konec londýnských porad, jde jen o to, v jaké formě, budou pokračovat.
Čeká na nás vyrovnání cen zboží s oběživem. Všechno bude dražší, ale vyrovnání bude provedeno na základně pro nás únosné. S úpravou cen bude ovšem souviset i úprava platů, nebude však možno za práci platit víc, než odpovídá rentabilní výrobě. Jinak bychom měli inflaci. Z toho není jasno, které ceny a jak se zvýší. Až bude výroba v plném chodu, a daňová soustava upravena a ustálena.



 
 
Partneři webu Obchodní podmínky Kontaktní údaje

© AOS Publishing - Nakladatelství, Překladatelské Služby, Zpracování Dat, DTP

Tel.: +420 602 322 887 E-mail: