Kontakty
reference
 
Zpracování dat
DTP
 
Překladatelské
služby
 
Knihkupectví
online
 
Úvodní
strana

Petr Enc - Z lásky ke koním a vlasti

AOS publishing - nakladatelství, překladatelské služby
 
novinkanovinka
ISBN: 978-80-87624-51-7
Rok vydání: 2017
Počet stran: 200

Dostupnost: Připravujeme



Z lásky ke koním a vlasti (Petr Enc) Životní příběh a osudy příslušníka protektorátního vládního vojska, který se octl ve službách R. Heydricha, plánoval atentát na K. H. Franka a posléze skončil jako vězeň hitlerovského a poté komunistického režimu. Knihy vychází z autentických zápisů jeho osobních deníků, které odtajnil jeho synovec.












Ukázky z knihy:

...


Byl jsem velitelem roty a kasáren v Praze. Velitel praporu byl plukovník děl. Adamec Jan, velmi energický, obávaný velitel jízdního děl. oddílu 1. jezd. brigády. Byl to velmi dobrý komisní voják, ale ze srdce dobrý. spravedlivý a měl jsem ho rád.
Kasárna byly po předání Němcům v hrozném stavu, vše zanedbané, rozbourané, světnice špinavé, nevymalované, stáje rozbourané, rozkopané, a krytá jízdárna sloužila za garáže nákladním autům bývalému pos. velitelství.
První práce byla organisovat rotu. Sjížděli se rotm. a poddůst. z Prahy a nejbližšího okolí od hippických zbraní, různého stáří, někteří se hlásili k jízd. rotě, ačkoliv již řadu let nejezdili a doufali, že to vše nějak vyřeší.
Měl jsem tři důstojníky, velitele čet, a to npr. Novotného, por. Smolu a por. Hokela (poznámka – asi por. Hakela).
Koně jsme přiváděli z různých posádek, až byl plný stav koní 150 kusů.
Služba byla ideální – jenom výcvik koní a jezdců, žádné služby – jenom kasární stráž a pěší pořadový výcvik. Více se nebudu šířit o denním zaměstnání a budu líčit jenom různé dobré i špatné historky.
Velice mě trápilo, špatné ubytování mužstva a důstojníků a přímo odstrašující vzhled kasáren. Po marném žadonění o opravu kasáren u gen. insp. jsem se rozhodl k činu, který asi neměl obdoby ve vojenské administrativě.
Po krátké úvaze zadal jsem opravu celých kasáren staviteli Vonáckovi (pozn.: špatně čitelné jméno) z Prahy a (poz.: roztrženo) Cífkovi. Oprava se týkala vnitřního i vnějšího zař... (pozn.: roztrženo)

...


Několik dní před ohlášenou návštěvou K. H. Franka přijel gen. Eminger a ppl. Janda na prohlídku vyhledávané trati na oficiální vyjížďku. Též Dr. Popelka přehlédl trasu a ne nadšeně očekávaný host se konečně dostavil.
Přijel se svým pobočníkem v pancéřovém autě. Před ním přijel Dr. Krejčí, předseda protektorátní vlády, Dr. Binert a ještě jeden ministr. Též gen. Eminger a ppl. Janda. Frank byl očekáván ve vstupní hale a uvítán Dr. Popelkou. President se neobjevil a ani ho nepřijmul k osobní audienci. Přijel přesně v 9 h dopoledne a po uvítání projevil přání prohlédnout si zámek, mimo byt p. presidenta a hlavní úmrtní pokoj p. presidenta Masaryka, který byl pietně zachován tak, jak byl v poslední den jeho života.
Bylo velice zajímavé chování K. H. Franka. Dr. Škarvan otevřel pokoj a on nevstoupil do pokoje, ale řekl, že neví, neurazil-li by svým vstupem do pokoje cítění českého národa, nepřekročil práh, ale vzdal čest prvnímu presidentu 2 min. postojem v pozoru a tichu. Potom se uklonil, nevztáhl ruku k pozdravu a poděkoval, že mu bylo dopřáno viděti úmrtní pokoj velkého muže ČSR a světového filosofa.
Mezitím byly již připraveni koně před vchodem do zámku a jízdy se zúčastnil K. H. Frank, Dr. Popelka, gen. Eminger, pobočník Franka, ppl. Janda, prof. Jungmann a já. Vyjížďku jsem vedl já a prap. Jungmann uzavíral náš houf. Celkem jsme ujeli asi 12 km a vrátili se před obědem, který podával p. president Hácha.

...


V Petschkárně jsem se ještě jednou obrátil na npor. Dobrovského, abych se s ním rozloučil, ale ten na mě zařval „Halten Sie Maul!“– „Držte hubu!“. Hrál komedii před ostatními gestapáky, kteří se na mne výhružně dívali a nadávali na vládní vojsko a všechny Čechy.
Byl jsem předveden ihned před vedoucího pražského gestapa Görkeho, neb tak se nějak jmenoval. Ten mne sice nevyslýchal, ale jenom řekl, že na mne dlouho čekal a potom mi řekl, že mě odvezou do věznice, kde ovšem nemohu býti v uniformě, tak svlékl své sako, dal mi ho a já musel svléci svoji blůzu, kterou jsem již nikdy nedostal.
Bylo asi 11 h v noci, když jsem se dostal na Pankrác. Pro mne to bylo velké překvapení, když jsem viděl spoustu lidí státi na chodbě čelem ke zdi, žádný se ani nehnul. Dva bachaři, kteří mě převzali od civilních gestapáků mi nařídili, abych se též postavil čelem ke zdi a čekal. V Itálii mě stále respektovali jako důstojníka, a nikde – jak ve Forlli, tak ve Veroně – nežádali něco podobného. Jelikož jsem neznal poměry na Pankráci, řekl jsem dosti ostře, že mě ani nenapadne něco podobného dělat. Řvali na mne, co si to dovoluji a já řval na ně, co oni si dovolují na důstojníka. Ihned mě odvedli do kanceláře a tam mě dosti mírně ponaučovali, jak se mám chovat. Jelikož jsem vzbudil velký rozruch mezi ostatními vězni, odebrali mi všechny věci, hodinky, tužky, papír a zbytek drobných peněz a odvedli mne na celu. Byla ve třetím patře, poslední v chodbě. Ukázali mi, jak se spouští lůžko – kloset jsem měl v cele, poličku s nádobím a několik přikrývek, ba i 2 prostěradla. Svlékl jsem se konečně a po 3 nocích jsem se vyspal. Budíček byl již ve 4 h ráno a já byl volán „Zum Veruchnnug“. Bachař mě vyvedl a samotného mě vedl k autu, kde mě strčil do odděleného malého oddělení u řidiče, takže jsem neviděl nikoho a ani nevěděl, kam mě vezou.




 
 
Partneři webu Obchodní podmínky Kontaktní údaje

© AOS Publishing - Nakladatelství, Překladatelské Služby, Zpracování Dat, DTP

Tel.: +420 602 322 887 E-mail: